V jednom obrovském hustém lese, ve velkém starém domě ze sosnových kmenů, žil šedý vlk Honza Šedobok. Říkali mu tak, protože jeden bok měl šedý. Byl v lese nejdůležitější a všichni zvířata ho respektovala a naslouchala mu.
Když se v lese přihodily nějaké příhody, Honza Šedobok vždy našel správné řešení, a proto za ním mnozí chodili pro radu. Tu přiskočí maminka Veverka stěžovat si na svého ztraceného synka, tu připlazí Užovka vyprávět o tom, jak ji trápí sousedka.
A pak zazvoní telefon:
Honzo Šedoboku, potřebuji tvou radu! Chci si postavit nový dům, neporadíš mi, kde sehnat dobré větve?
Zakřičel na druhém konci drátu Divoký Kanec.
A Šedobokovi nezbylo nic jiného, než napravovat na pravou cestu syna Veverky, vést dlouhé rozhovory se sousedkou Užovky a obvolávat všechny obchody, kde lze koupit pevné větve pro dům Divokého Kance.
Ale jednoho krásného rána, když jasně svítilo sluníčko a ptáčci zvučně zpívali písničky, přišla na Vlka taková tesknost, že vypnul telefon, pevně zavřel dveře v domě, vzal svou starou pochůzkovou dýmku a zapálil si. A začal vzpomínat na svá mladá léta, kdy byl zdravý, silný a mladý.
Měl Šedobok nerozlučného kamaráda — Vlka Hnědoboka. Žili v jednom lese od dětství a přátelili se "na život a na smrt". Přihodilo se jim mnoho zajímavých příběhů, kde jen nebyli a co jen neviděli.
A kolik vtipných případů se jim stalo — to se ani nedá všechno vyprávět. Sedí Vlk Šedobok, kouří svou dýmku a vzpomíná na jeden z takových vtipných příběhů. Pro někoho vtipných, pro někoho smutných.
Rozhodli se oba přátelé ukrást Veverce z dutiny ořechy. Hnědobok vylezl na strom, dolezl až na samý vrchol, naplnil kapsy ořechy, ale dolů nemohl slézt. Celou noc seděl na stromě a Šedobok seděl pod stromem a bál se říct matce, protože by oba dostali "co proto". Jejich matky byly přísné vlčice.
A pomohl jim tehdy Bobr — starý hasič. Roztrhal si košili, poškrábal kalhoty, když Hnědoboka ze stromu sundával. Na znamení vděčnosti se přátelé rozhodli pomoci Bobrovi zasadit zahradu. Přišli ráno, překopali záhony, zatímco hasič šel pro semena. Vidí — na lavičce podél zahrady leží kořínky.
No, asi starý hasič zapomněl na tato semena! A my mu uděláme dobro — zasadíme je všechny kolem zahrady, ať rostou a přinášejí plody.
Rozhodli se pomoci Hnědobok a Šedobok Bobrovi.
A za půl měsíce k nim přiběhl hasič a křičí:
Sundal jsem vás ze stromu, zachránil vaše životy, a vy jste mi zahradu zasadili plevelem, a to takovým, že ho nejde vykopat žádnou motykou ani vysekat žádnou sekerou! Teď tam vůbec nic kromě té zbytečné trávy neroste! Zbytečně jsem se namáhal a sázel zeleninu, všechno nadarmo kvůli vaší "pomoci"!
A ještě jeden vtipný případ byl, když nerozluční přátelé Šedobok a Hnědobok chránili les před dřevorubci. Bylo tam několik oddílů obránců na hranici. A byl tam Šedobok kuchařem. Jednou uvařil plný kotel kaše a místo cukru tam dal sůl, a ne špetku, ale celých pět. Spletl si to.
A všichni jedli mlčky a dělali, že je to chutné. A to všechno proto, že Hnědobok — nerozlučný přítel, přikázal všem mlčet a chválit kaši, aby Šedoboka nepotrestali a nedali ho na "basu".
Tak se Honza Šedobok zamyslel, rozvalený v křesle, že ho klepání na dveře vyděsilo.
No tak, začíná to! Koho to zase ke mně přineslo pro radu!
Otevřel Šedobok dveře a uviděl na prahu nikdy neuhodnete koho — Honzu Hnědoboka! Ten také strašně tesknil po příteli a rozhodl se ho navštívit.
