Ježek velmi rád chodí po lese. Líbí se mu pozorovat vysoké-vysoké stromy, vedle kterých se zdá být velmi malý. Zvláště rád ježek hádá, jaký strom má před sebou.
Tady tlustý širokový kmen majestátního stromu — to je určitě dub! Má krásné ozdobné listy a kolem jsou rozházeny žaludy. A tady tenké sestřičky osiky šelestí listím.
Když vidí husté červené hrozny — to je určitě krásná jeřabina. Les je úžasné místo. Nikdy nevíš, kam tě pošle pěšinka a koho potkáš mezi stromy.
Ježek každý den putuje lesem v hledání bobulí a plodů, a když je najde, zapíchne si je na své trny a dál se prochází jako krásný. Ale ježek v lese nehledá jen bobule. Vlastně hledá přátele. Každé ráno si vybere pěšinku, po které půjde, a každý den je to nová cesta plná dobrodružství. Ale tentokrát to bylo zvláštní.
Ježek se vydal na procházku po podivné klikatící se pěšince, kterou předtím nikdy neviděl. Jakoby se objevila právě dnes. Dlouho šel kolem vysokých stromů, poslouchal zpěv ptáků, vdechoval svěží vzduch. Čas plynul, ježek šel stále hlouběji do houští, ale nepotkал žádného lesního zvířete.
Najednou se zpěv ptáků stal melodičtějším. Jejich hlasy, které ježek slyšel mnohokrát, se slévaly v harmonickou krásnou hudbu. Ježek fascinovaně poslouchal tyto zvuky. Všiml si, že čím hlouběji jde lesem po neobvyklé pěšince, tím krásnější a jasnější se melodie stává.
Šel dál a dál, ohromený kouzelným zvukem, dokud neviděl malou lesní louku. A na té louce — mladou dívku s jasně zrzavými kudrnatými vlasy a zelenýma očima. Její neobvyklé dlouhé šaty připomínaly hrozny jeřabiny, kterou ježek tak miluje. Na hlavě měla nádherný věnec z javorových listů. Ježek se přiblížil k dívce a řekl:
Ahoj, já jsem ježek, jak se jmenuješ ty? Tě jsem předtím neviděl. Chrrr-chrrr.
Zdravím tě, milý ježku. Já jsem Podzim, — odpověděla dívka jemným, okouzlujícím hlasem.
Co to znamená „Podzim
