Pro všechny školáky od prvňáků až po maturanty jsou oblíbené školní časy - to jsou prázdniny. Podzimní, zimní, jarní a zejména letní. Prvních podzimních prázdnin se děti těší nejvíce. Vždyť se po dlouhém létě vůbec nechce znovu začít učit.
Podzimní bláto za oknem vůbec není překážkou k tomu, aby si člověk dobře odpočinul s přáteli. Stmívá se brzy, hodin na začátku roku je spousta, a domácích úkolů ještě víc. Proto poslední dny před prázdninami táhnou dlouho-dlouho. Vždyť čím více na něco čekáš, tím těžší je se dočkat.
Gošův je v páté třídě. Už se docela vyzná v matematice, češtině, literatuře a dějepisu. A učit se samozřejmě rád, ale prázdnin se vždycky těší více než ostatní kluci.
Každý rok týden před prázdninami si Gošův nakreslí speciální kalendář, do kterého si značí, kolik dní už uplynulo a kolik jich ještě zbývá. Letos to nebyla výjimka. Obrovský kalendář na papíru A3 se pyšnil přímo nad postelí chlapce, aby si ho každé ráno po probuzení mohl prohlédnout a zaznamenat příchod nového dne, který přibližuje dlouho očekávaný svátek.
Dobře si pamatoval, jak včera před spaním se podíval na kalendář a pochopil, že zítra je poslední den před odpočinkem. Gošův dlouho nemohl usnout tu noc. V jeho hlavě se už točily události zítřejšího dne, kdy naposledy před prázdninami půjde do školy, uvidí učitele a některé přátele, a pak…
Hlasitě a zvonivě zazvonil ranní budík. Gošův nejdřív chtěl ještě chvíli zůstat v posteli, ale když si vzpomněl, jaký má dnes den, okamžitě se probudil a energicky vyšel z pokoje. Dnes už nic nemohlo pokazit jeho náladu, ani domácí kočka, která ho kousnula do nohy, ani čaj, který si vylil při snídani.
Když skončil s ranními povinnostmi, Gošův si sebral tašku, naposledy si oblékl školní uniformu a už se chystal do školy, když se rozhodl, že si ještě jednou prohlédne svůj oblíbený kalendáříček. Když vešel do pokoje, s překvapením zjistil, že kalendář na stěně není. Gošův zavolal mamince, která pila čaj v kuchyni:
Maminko, nevíš, kam se podělal můj kalendář?
Jaký kalendář, Gošuvi? — odpověděla máma — Pospěš si, už je skoro devět hodin, zase se do školy opozdíš.
Gošův se s maminkou nechtěl hádat, ale zmizení kalendáře pro něj byla velmi neobvyklá zpráva. Ale ani tato zpráva nemohla chlapci pokazit náladu. S úsměvem vyšel z domu a vydal se do školy.
Školní den se táhl nezvykle dlouho. Hodiny se střídaly jedna za druhou a jen jedna myšlenka zahřívala Gošova po celou dobu: „Ještě chvíli a prázdniny. Ještě maličko.
