V jedné obyčejné, ale velmi dobré rodině žil chlapec jménem Matěj. S netrpělivostí čekal na své narozeniny, protože si myslel, že mu rodiče darují to, o čem tak dlouho snil a prosil - tablet.
A pak ten den nastal. Matěj ještě ležel v posteli, když rodiče přinesli domů dlouho očekávané překvapení.
Ťuk, ťuk, ťuk, náš drahý oslavenče!
Vesele zašeptala máma.
Ano, ano!
S úsměvem řekl chlapec.
Všechno nejlepší k narozeninám, naše sluníčko!
Řekli rodiče sborově.
Děkuji, moji drazí!
Odpověděl Matěj.
Matěj si hned všiml krabice v tátových rukou, ale byla mnohem větší než ta, do které by se vešel tablet. V krabici se najednou něco začalo hýbat.
Tady, vezmi si to, to je pro tebe k narozeninám, buď mu opravdovým přítelem!
Řekl táta.
Rodiče rychle otevřeli krabici a vylezlo z ní malé kotě. Bylo skoro celé černé, jen několik bílých skvrnek zdobilo jeho srst.
Co to je?
Nechápavě a trochu naštvaně se zeptal Matěj.
To je kotě! Pojďme ho nějak pojmenovat!
Starostlivě řekla máma.
Nečekaný! Nepotřebný! Špatný! Já jsem přece chtěl tablet! A vy mi co dáváte, nějakou kočku, k čemu mi je!
Zlostně vykřikl chlapec.
Cože! Budeš si s ním hrát, starat se o něj, to je přece tak zajímavé!
Rodiče byli překvapeni Matějovým chováním.
Ne, nebudu! Nepotřebuji ho!
Utrhl Matěj.
Mňau! Mrrr!
Ozvalo se někde nablízku.
Co tady mňoukáš!
Zabručel Matěj.
Jak teď půjdu ven, vždyť jsem všem řekl, že dostanu tablet, a tady jsi ty!
Uplakaně řekl chlapec.
Pojmenuji tě Překvapení, ale pro mě jsi nepříjemné překvapení.
Rodiče byli znepokojeni tím, jak zlostně Matěj reagoval na dárek. Zdálo se jim, že je to to nejlepší, co chlapec v jeho věku potřebuje, že ho bude zajímat starat se o kotě. Bohužel! Smutná nálada chlapce mluvila sama za sebe.
Matěj seděl na posteli, zatímco Překvapení si začalo hrát s nitkou, která trčela z chlapcovy ponožky.
Co to děláš?
Nechápavě se zeptal chlapec.
Nech toho!
Odstrčil kotě.
Ale Překvapení ani nepomyslelo na to, že by přestalo, teď si hrálo s chlapcovou rukou a honilo ji po celé posteli.
Hej! Nech mě, říkám!
Vykřikl s úsměvem Matěj.
Kotěti bylo veselo a přitisklo se k Matějovi, roztomile zamňoukalo něco podobného pozdravu.
No dobře! Pojď sem, pohladím tě! Nejsi tak špatný, podívej, jak jsi krásný, celý černý.
Řekl Matěj.
A ne, tady jsou i bílé skvrny. Teď jsi můj přítel, Překvapení!
Zašeptal chlapec při prohlížení.
Uplynul měsíc a Matěj si ani nevšiml, že si své kotě zamiloval. Byl tak zaujatý svým přítelem Překvapením, že zapomněl, že kdysi byl z narozeninového dárku smutný.
Celý den byli spolu, Matěj vyrobil pro Překvapení hračku ve tvaru mašličky. Složil papír a stáhl ho nitkou, aby vznikla mašlička, a Překvapení ji vesele honilo.
Během oběda Matěj krmil Překvapení ze svého talíře, dával mu ty nejlepší kousky, chlapec pro svého přítele nic nelitoval. A dokonce spali spolu, Překvapení se stočilo u Matěje do klubíčka a sladce usínalo.
Jednoho večera, když se Matěj už chystal jít spát, viděl, jak Překvapení něco schovává. Ukázalo se, že je to čepice s velkým bílým perem.
Co to je?
Zeptal se sám sebe Matěj.
To je můj klobouk!
Odpovědělo Překvapení.
A-A-A! Ty mluvíš! Ale jak! Nebo sním!
Překvapeně blábolil Matěj.
Nejsem obyčejná kočka, jsem kouzelná kočka! Staráš se o mě tak pečlivě, chci ti za to poděkovat. Přej si, co chceš, všechno ti splním!
Hrdě řeklo Překvapení.
Opravdu všechno-všechno?
Neustával Matěj.
Ano, ano! Úplně všechno!
Chci... hmm, chci... Chci tablet, už dlouho o něm sním!
Vesele vykřikl chlapec.
Ať se tak stane!
Klidně odpověděla Kočka.
Na stole se okamžitě objevila malá krabička a Matěj se vrhl ji rychle otevřít.
Hurá! To je můj tablet!
Říkal Matěj, rychle rozbaloval hračku a už mačkal na obrazovku.
Jsem rád, že se ti to líbí!
Řekla Kočka, ale Matěj ji už neposlouchal.
Byl tak zaujatý tabletem, že celý večer nevzpomněl na Překvapení. Ubíhaly dny a Matěj nacházel stále nové a nové hry na tabletu, zatímco jeho dobré kotě celou tu dobu sedělo v křesle osamělé, jen občas si hrálo se svým ocáskem. Matěj na něj teď neměl čas, jeho sen se splnil, chlubil se tabletem venku a Překvapení s sebou ani nebral.
Překvapení dlouho přemýšlelo a rozhodlo se Matějovi nepřekážet, proklouzlo mezi nohama táty, když vcházel domů. V pokoji se stalo ticho.
Ahoj! A kde je Překvapení?
Řekl táta.
Tady někde!
Aniž by se odtrhl od tabletu, odpověděl Matěj.
Divné, nikde ho nevidím, měl bys ho hledat.
Neustupoval táta.
Najdu ho později, teď mám složitou úroveň ve hře.
Zamumlal chlapec.
Večer, když přišel čas spát, Matěj čekal, že každou chvíli na postel vyskočí Překvapení. Ale nestalo se to.
Kde je? Překvapení! Překvapení!
Začal Matěj hledat kočku.
Ale nikdo se neozýval. Matěj pochopil, že Překvapení odešlo, a bylo mu smutno. Celou noc vzpomínal, jak si spolu hráli, jak s ním běhal po pokoji, jak láskyplně mňoukalo a Matěj usínal při melodickém mňoukání Překvapení.
Jak jsem zavinil! Nepotřebuji ten tablet! Bezcitná hračka!
Z naštvání řekl chlapec a hodil tablet na noční stolek.
Ráno Matěj vyskočil z postele, tak doufal, že najde Překvapení, a rychle vyběhl ven.
Překvapení! Překvapení!
Křičel chlapec. Ale v odpověď k němu doléhal jen vítr.
A pak se nedaleko od Matěje ozvalo:
Jsem tady!
Chlapec zvedl hlavu nahoru a uviděl na větvi stromu svého černého miláčka.
Překvapení! Pojď ke mně! Tak jsem se stýskal!
Zaradoval se Matěj.
Jak? A co tvůj tablet? Jsi přece tak zaujatý jím, že mě už nepotřebuješ.
Klidně mluvila Kočka.
Ne! Cože! Potřebuji, moc potřebuji! Jestli chceš, rozbiju tablet, jen se vrať!
Prosil Matěj.
Cože! Proč rozbíjet tak užitečnou věc. V tabletu je tolik užitečného kromě her, ukážu ti to.
Slézajíc a usazujíc se do chlapcových rukou, promluvila Kočka.
Překvapení pomohlo Matějovi najít spoustu zajímavých činností na tabletu, například kreslení a čtení knížek. A společně s Překvapením bylo Matějovi mnohem veselejší a zábavnější objevovat něco nového.
