Žila jednou dívka Lenka, která neměla ráda květiny. Vlastně jak říci neměla ráda. Neměla ráda se o ně starat, ale dostávat kytice v dárku — to se jí velmi líbilo. V její pokoji na parapetu nebyla ani jedna pokojová květina.
Lenka měla kamarádku Katku. Byla úplným opakem Lenky, pokud jde o květiny. V Katčině pokoji stály pokojové květiny na parapetu i na policích. Když Lenka přišla za svou kamarádkou na návštěvu, vždy se divila, jak je to u ní krásné. Když některé rostliny už ztrácely květy, jiné teprve začínaly kvést.
Katka věděla, jak se Lenka k květinám chová, a proto netrval na tom, aby si její kamarádka domů vzala alespoň jednu pokojovou rostlinu. Katčin tatínek byl vědec, a když byla Katka ještě malá, často se s rodiči stěhovali. Ale když Katka začala chodit do školy, rozhodli se rodiče, že se stěhováním skončí. A tak dívka končila 4. třídu.
Ale Katčinu tatínkovi dali podmínku: buď se stěhuje, nebo přijde o práci. Proto večer, když přišel domů, oznámil nepříjemnou zprávu: čeká je další stěhování.
Katka byla velmi rozrušená a nebylo to jen proto, že si zvykla na toto město, školu a přátele. Více se obávala o své pokojové rostliny, protože si je nemohla vzít s sebou. Na cestě by se prostě zkazily a zlomily. Ale našlo se řešení. Vedení školy s radostí souhlasilo, že si vezme pokojové rostliny.
Katka nevěděla, jak Lence říci o svém stěhování. Tak moc si přála dát jí něco na památku. A Katka to našla: mezi jejími květinami byl kaktus. Byl to neobvyklý kaktus, který mohl kvést několikrát za rok. Dívka ho velmi milovala, protože když květ, její pokoj se naplnil neuvěřitelnou vůní. Květ kaktusu trval velmi krátce — jen pár dní, ale dívka se z toho velmi radovala.
Katka zabalila kaktus do dárkové krabice a vydala se za kamarádkou.
Ahoj, pojď dál.
Na prahu své bytu ji přivítala Lenka.
Musím ti něco říci.
Jestli musíš, tak mi to řekni.
Víš, že můj tatínek je vědec. A zabývá se důležitým výzkumem. Abychom mohli pokračovat, budeme se muset stěhovat do jiného města.
Řekla Katka.
Co? A nemůžeš zůstat tady s maminkou?
S slzami v očích se ptala Lenka.
To není možné. Jsme přece rodina a neměli bychom se dělit. Ale netrápej se. Budeme si psát. Navíc mám pro tebe dárek, který ti bude připomínat mě.
Řekla Katka a podala Lence krabici.
Dívka hned rozbalila dárek. Ale příliš ji nenadchnul.
Netrápej se, kaktus nevyžaduje zvláštní péči. Stačí ho zalévat alespoň jednou týdně. Bude to náš kaktus přátelství. Vezmu si také výběžek a budu ho také pěstovat. A pokud se o něj budeš starat správně, bude tě těšit svým květem stejně jako mě.
Za několik dní Katka s rodiči odjela. A Lenka dlouho smutňovala, a jen kaktus jí připomínal kamarádku. Pochopila, že není nic složitého na péči o pokojové rostliny. A rostlina jí poděkovala za péči, kaktus rozkvetl a naplnil pokoj dívky neuvěřitelnou vůní.
