Jednoho teplého letního dne, naplněného vůní bylin a květin, procházela se malá šedivá Myška Frantíška po lesní mýtině. Sbírala květiny do kytice a najednou na cestě uviděla pšeničný klas.
Myška Frantíška ho zvedla, prohlédla si ho a on byl celý plný nalitých zlatavých zrníček, od stonku až po vrcholek. Malá Myška ho spolu s květinami odnesla do své norky, která se nacházela na druhém konci lesní mýtiny. Jde si tak, pod tíhou klasu se shýbá, a naproti ní zajíček-strašpytel Dlouhé Uši.
Podíval se, jak se myška namáhá, a říká:
Hej, Myško Frantíško, k čemu ti je ten těžký klas? Nenos ho, nenamáhej se. Vyhoď ho!
Podívala se Frantíška na Dlouhoušku odsuzujícím pohledem a říká:
Ne, nenechám klas, nevyhodím ho, ještě se mi moc hodí.
A šla se svým nelehkým břemenem dál. Jde a jde, a najednou vidí na vysoké rozvětvené borovici sedět veverku Huňatý Ocas, jak hryže oříšky a šišky.
Veverka také Frantíšku uviděla a říká:
Myško, klas je tak těžký, tak velký, je ti přeci těžké ho nést, zahoď ho, pak půjdeš lehčeji.
Ne, nezahodím.
Řekla Myška unaveným hlasem a šla svou cestou dál k útulné nořce. Dlouho ještě šla malá Frantíška po mýtině, unavila se. Vešla do své norky, trochu si odpočinula, vzala speciální zařízení na mlácení, vymládila klas a všechna zrnka z něj vypadala.
Prosela je, nasypala do mlýnku, semlela zrnka — vyšla mouka. Mouka se Frantíšce povedla bílá-bílá, nadýchaná-nadýchaná. Vzala hrst másla, vejce, cukr a zadělala těsto. Myška zatopila v peci, upekla z těsta koláčky s různými náplněmi: s malinami, s ořechy, s houbami, se sýrem…
Koláčky vyšly zlatavé, lákavé a voňavé. Vůně byla cítit po celém lese. Pak Myška Frantíška uvařila čaj z lesních bylin, prostřela stůl a pozvala na návštěvu Zajíčka Dlouhé Uši a Veverku Huňatý Ocas.
Velmi se podivili:
Frantíško, odkud máš takové dobroty?
A to je všechno z toho klasku.
Odpověděla jim Myška.
Pracovala jsem, nelenila jsem a koláčky jsou výsledkem mé práce. Pochutnávejte si a pořádně si rozmyslete, vzpomeňte si, jak jste mě přemlouvali, abych se vzdala cenného klasku, bez kterého by nevznikly tak chutné a voňavé koláčky.
Ve slovech malé Myšky zněla velká moudrost o tom, že každá práce je odměněna a nikdy není marná. A zvlášť se cení to, co člověk udělal sám, vlastníma rukama a vlastním úsilím.
