V jakémsi království, přesněji řečeno, v jakémsi malém království, žili král s královnou. Království bylo malé, prosperující, pěstěné, blahobytné, jedním slovem. Všechny problémy vyřešil ještě pradědeček nynějšího krále.
Ale jeden problém pradědeček vyřešit nemohl, protože se objevil nedávno, po svatbě nynějšího panovníka. Už jste uhodli, že královský pár neměl děti.
Královna se snažila tuto delikátní otázku vyřešit po svém. Každý večer podnikala dlouhé procházky v naději, že potká dobrou čarodějnici, která jí daruje nějaký milý suvenýr. Položí si ho pod polštář a za 9 měsíců se objeví dědic trůnu.
Královna pomalu kráčela po cestičce staré zámecké zahrady a oddávala se smutným úvahám: už nastala pozdní podzim, brzy bude muset kvůli chladu a sněhu ukončit dlouhé procházky, a čarodějnice se jí ani letos nepotkala. Královna se posadila na lavičku a vtom jí na hlavu něco spadlo. Byla to větvička.
Královna se trochu podivila, protože nefoukal vítr. Zvedla hlavu a uviděla velké hnízdo, ve kterém seděl pták, velmi podobný kachně velkých rozměrů. Královna se na tuto podívanou dívala s úžasem. Ne kvůli velikosti hnízda a kachny, ale kvůli tomu, že pták seděl v hnízdě v říjnu.
Vtom se kachna náhle pohnula a přímo do rukou královně spadlo vejce. Velké bílé vejce, ještě teplé. Kachna náhle vzlétla vertikálně jako letadlo z letadlové lodi a vydávajíc jakýsi pískavý zvuk zmizela za mrakem. Hnízdo se zakymácelo a spadlo k nohám královny. Královna sebou trhla, přitiskla vejce k sobě a zakryla ho dlaněmi.
S výrazem strachu a zmatku na tváři a s vejcem v rukou se objevila na zámku. Král seděl u krbu a četl „Královské noviny
