Jeden chlapec, který přijel na vesnici poprvé, ukázal prstem na kozičku a řekl: "Mami, jaké podivné malé kravičky!". Jak seznámit děti s domácími zvířaty, aniž bychom opustili byt? S pomocí naší nové krátké pohádky. Na několik minut přenese malého čtenáře na farmu a vypráví, jak žijí kozy a na co myslí, když se procházejí po dvoře.
Mladá bílá koza Nýška vyšla na dvůr se svým velkým stádem a poprvé viděla sníh.
Pokryl celou zem na dvoře, ležel na střeše velkého dlouhého chlívku, zabalil stromy do bílé bundičky a natřel vysoký drátěný plot stříbrnou barvou.
Když se Nýška podívala na tuto lesklou krásu svýma obrovskýma očima, olízla růžovým jazyčkem koryto.
Co děláš? — zeptala se nejstarší koza Steša.
Myslela jsem, že je to nové seno, nebo třeba krmná směs. Možná to náš strážce, pes Barbos, v noci rozházel takové krásné jídlo, — odpověděla mladá koza.
Bé-é-é! Bé-é-é! — vesele se zasmálo stádo.
Narodila ses na jaře, — začala vyprávět Nýšce její maminka — koza Mašta, — když už sníh roztál a země si sundala své bílé pokrývko. Slunce jasně svítilo a všechno kolem hřálo. Na stromech začaly růst zelené lístečky a na louce — jemná tráva. Tráva vyrůstá a paní ji pokosí kosou, usušuje a pak ji složí do stohu a v zimě nás jí krmí.
V létě v zahradě rostou zeleniny: řepa, mrkev, brukev, brambory, dýně. Pomáhá jim zrát teplý déšť a slunce, — pokračovala Mašta, — a pak přichází podzim. Déšť se stává ostrý, objevuje se zlý vítr, listy na stromech žloutnou a tráva vadne od chladu. Spíme v teplém chlívku, abychom se neprochladili. A pak přichází zima — zemi a stromy pokrývá sníh, jako se to stalo dnes. A přichází mráz.
A kdo je ten mráz? — naivně se zeptala Nýška.
Je to zlý strýček, který štípá nos a uši. Bere si sebou ledový vítr. Pak nás paní nevypustí ven a my celý den trávíme v chlívku, žvýkáme seno a blečíme, protože chceme ven, i když víme, že je tam zima, — vysvětlila jí maminka.
V mrazu nám dávají krmnou směs a šťavnaté zeleniny — jemně nakrájené. Dnes není silný mráz a vítr, tak nás paní vypustila do výběhu — abychom si oddechly čerstvý vzduch, skákaly a hrály si, — dodala nejstarší koza Steša. A pak zablechotala, — slyšíte? Paní nám nese jídlo!
Pes Barbos se na někoho zlobí? — znepokoilo se stádo.
Podívejte, cizí paní přišla spolu s naší, — tiše zazpívala Mašta, přikrývajíc Nýšku svým tělem, — naše paní jí někoho určitě dá. Teď si nás vyberou...
Možná se schováme? Pojďme do chlívku, — navrhnula Nýška.
Je už pozdě, všechny nás viděly. Berou si jen mladé. Dospělé potřebují. Dáváme mléko, které mají děti rády. Je velmi zdravé. Máme hodně srsti. Z ní si pletou teplé rukavice a ponožky, čepice a šátky. Vás, mladé, je ještě třeba vychovat a naučit všemu, — odpověděla Steša.
Jen aby nás neodvezly! Nechci se s maminkou rozloučit, — pískla mladá koza. Kvůli obavám se třásla a přestala žvýkat mrkev.
Nýška se dívá a cizí paní vzala za uši mladou drzou kozu Valku a vedla ji k brance.
Jak jsem šťastná! Mě si cizí paní nevybrala! Zůstávám doma! — myslela si Nýška a s chutí si pochutnávala na kousku šťavnaté dýně.
