Malý Míša byl velkým fanouškem hraček robotů. Celý jeho pokoj byl plný různých modelů, velkých i malých, byly dokonce i takové, které uměly mluvit. Každé narozeniny mu rodiče darovali dalšího robota, který hned dostal jméno.
Ve třídě mu skoro všichni chlapci záviděli, protože nikdo jiný neměl tolik hraček. Jednou se dokonce jeden z přátel chtěl vyměnit nový dálkově ovládaný autíčko za Míšova robota, ale chlapec to v žádném případě nesouhlas.
Míšo, vždyť máš takových robotů spoustu! Pojď si vyměníme, podívej se, jaké skvělé autíčko mám!
Prosil chlapce přítel.
Ne, nepotřebuji vaše autíčka! Chci si postavit celou armádu robotů, která mě a mou rodinu bude chránit.
Odpověděl Míša a hned po škole spěchal domů.
Po nějaké době se Míša dozvěděl, že do jejich dvora přijel nový chlapec jménem Danil. Přestěhoval se s rodiči do nového domu, hned vedle Míšova.
Jednou se ozval zvonec.
Kdo je tam?
Zeptala se Míšova máma.
Jsme vaši noví sousedé.
Ozval se hlas za dveřmi.
Míšova máma spěchala otevřít, na prahu stál Danil se svou mámu, a v rukou měla krásný koláč.
Míšo, vítej hosty!
Vřele vykřikla Míšova máma.
Mámy chlapců hned začaly sdílet chutné recepty, diskutovat o novinkách a usadily se v kuchyni. Chlapci se mezitím vydali do Míšova pokoje.
Wow!
Obdivně řekl Danil.
Takovou sbírku robotů jsem nikdy neviděl! Mohu si je prohlédnout?
Opatrně! Raději ne, protože je můžeš rozbít!
Tak to si poslechni, myslíš si, že je to nějaká sbírka!
Vykřikl Daňa.
Viděl jsem i lepší!
Danil se otočil a vyšel z pokoje, uražený a zklamaný.
Příštího dne se chlapci setkali ve škole.
Tak co, jak se mají tvoji roboti? Jsou pořád v pořádku, žádný se nerozbil?
Zlomyslně se Míši zeptal Danil.
Míša se podíval na nového přítele a nic neodpověděl, neměl čas na takové hlouposti, doma ho čekala celá armáda.
Přišel večer, Míša v pokoji zhasínal a usnul.
Chlapce vyrušil jasný svět a hluk, který se ozval přímo nad jeho hlavou. Míša vyskočil a málem spadl na zem. Před ním stála celá armáda robotů, těch, které dříve žily na jeho polici. Teď se tyto roboty, jako by ožily, pohybovaly po pokoji a vydávaly zvláštní zvuky, podobné motoru a skřípění.
Po-zor!
Řekl jeden z nich elektronickým hlasem.
Má-me cíl! Mu-sí-me chránit náš dům!
Míša nemohl věřit svým očím. Chlapec se vyděšeně podíval z okna a viděl, že jeho dům je obklíčen. Na ulici stáli Danil a další chlapci, v rukou měli praky a kameny, zřejmě se připravovali na útok.
Hej, Míšo, proč tam stojíš? Vylezni! Nechceš-li roboty hrát pěkně, tak si vezmi!
Obrovský balvan vletěl oknem.
V tu chvíli všechno kolem zablýsklo jasným světlem a přímo před Míšovýma očima se jeho malí roboti proměnili v opravdové obrovské stroje, které byly připraveny chránit svůj dům a svého pána. Na hlavách jim zablýskly žárovky a v rukou se objevily opravdové automaty, i když střílely papírovými kulkami.
Danil a ostatní chlapci přelezli plot, praku rozbili okno a už se chystali vlezti do pokoje, aby si vzali sbírku robotů.
Ale roboti, kteří se proměnili v opravdové vojáky, zvedli své automaty a jeden z nich hlasitě hvízdl:
Pa-li!
Ozval se hvizd, hum, řev, světlo se střídavě zapínalo a vypínalo, roboti chránili pokoj a Daňa s chlapci jen křičeli:
Utíkejte!
Míša na chvíli zavřel oči a hned je otevřel. Kolem byl naprostý pořádek, jeho sbírka robotů, nepoškozená, stála na stejné polici, okno bylo neporušené. Chlapce vyrušil budík, což znamenalo, že je čas jít do školy.
Asi to byl sen!
S úlevou si oddechl Míša a začal se připravovat do školy.
Míša vstoupil do třídy. Za lavicí už seděl Daňa a pod okem měl velký modrý vfadeš, ruka byla svázaná obvazem. Když chlapec viděl Míšu, rychle otevřel aktovku a vytáhl z ní krásnou krabici s robotem z nejnovější kolekce.
To je pro tebe!
Sotva slyšitelně řekl Daňa a podal si Míšovi ruku.
Pak Míša pochopil, že to vůbec nebyl sen a zázraky se nám dějí, jen jim musíme věřit.
Čtěte pohádky a vždy budete moci zvítězit v těžké situaci.
