Žil na světě malý Traktoráček s velkýma žlutýma očima a hustými dlouhými řasami. Velmi rád se vozil po nábřeží ráno, miloval dlouhé podzimní procházky po deštivých ulicích.
Ale bylo mu velmi smutno být sám, protože v jeho městě byl jen jediný jediný Traktoráček s velkýma žlutýma očima a mnoho velkých i malých aut.
Velká auta si často dělala legraci z malého Traktoráčka a říkala:
Jsi tak malý, nemůžeš nic vozit, protože nemáš korbu. My máme velkou korbu, můžeme vozit všechno možné, bonbóny, čokoládu, nové hračky.
A malá autíčka říkala takto:
My jsme tak miniaturní a elegantní, máme tak krásná malá autíčka-děti, můžeme jezdit velmi rychle a vůbec nehlučíme. A ty jsi tak těžkopádný a velmi hlasitě řinčíš, když jedeš!
Malý traktor odpověděl:
Zato já mohu projet nejblátnější louží a přes nejhlubší jámu!
To nám není potřeba, nám se velmi líbí jezdit a skotačit na čistém hladkém asfaltu!
Odpověděla malá autíčka-děti a pokračovala v posměchu Traktoráčkovi.
A on se urazil, ale to neukázal, jen mlčel a odjel na jedno ze svých oblíbených míst – podzimní park a koukal na hvězdy celou noc až do rána.
Ale náhle přišla zima...
V tu noc z nebe napadlo mnoho-mnoho měkkých bílých vloček a všechny cesty se pokryly krásnou sněhovou přikrývkou. Traktoráček se vesele vozil po závějích, zametaje všechno na své cestě, si hrál se sněhovou vločkami a chytal je ústy.
Ale autům nebylo do veselí. Prostě se zasekla uprostřed cest a nemohla se dostat domů ke svým malým autům-dětem. Smutně stála po pás v sněhu a třásla se zimou.
A tak Traktoráček projížděl kolem a auta ho začala volat:
Pomoz nám dostat se ze sněhového zajetí, osvoboď nás!
Traktoráček byl velmi laskavý a s radostí se pustil do pomáhání bratřím, zapomněl na urážky. Živě začal zametát sníh z cest a krajnic, zametl sněhové vločky ze zmrzlých aut. A již za několik minut byla všechna auta osvobozena a spokojená se rozjela domů ke svým rodinám.
Na rozloučenou ho pevně objala a poděkovala:
Děkujeme ti, malý Traktoráčku, že jsi nás osvobodil ze sněhových závějí, teď se můžeme dostat ke svým malým autům-dětem. Kdyby ne ty, stáli bychom v závějích, zrezavěli bychom a nikdo by nás nevytáhl. Promiň, že jsme tě zraňovali, už to nebudeme dělat!
Čtěte pohádky a vy také budete moci dávat dobro a pomáhat v těch nejtěžších situacích.
