Les přináší mnoho užitku. Čistí vzduch, dává potravu, dříví. V lesích žijí medvědi a jeleni, lišky a zajíci, mývalové a jezevci, bobři a lasičky…
Když se na chvíli zastavíš v borovém háji a nasloucháš, uslyšíš:
Ťuk-ťuk-ťuk…
To datel svým mocným zobákem rozbíjí šišku, aby si pochutnál na jejích semínkách. Štěbetají straky, pípají sýkorky, občas je slyšet těžké a děsivé volání sovy.
Lesy bývají listnaté a jehličnaté. V listnatých lesích rostou duby a břízy, olše a osiky, keře malin, ostružin a rulíku. Jejich mýtiny jsou pokryté borůvkami, jahodami a lesními jahodami.
V jehličnatých lesích rostou borovice, cedry a smrky. Pod spolehlivým krytem opadaného jehličí lze najít rozmanité druhy hub: hřiby, lišky, klouzky a ryzce.
A kolik různých květin lze v lese vidět! Jako první se objevují sněženky, za nimi začíná pronikat ze země koniklec, konvalinky, pryskyřníky. V každém ročním období nás les okouzluje svou krásou.
Jednou se v lese přihodil takový podivuhodný příběh.
Rozhodl se mravenec postavit si chaloupku a bydlet v ní. Chtěl zvednout stéblo trávy — nepodařilo se, mravenec byl příliš malý a stéblo pro něj těžké. Potom našel třísku. Tříska se také ukázala jako těžká — nemohl ji ani pohnout z místa.
Kde budu bydlet? Jak postavím dům?
Rozplakal se mravenec.
Pojď k nám bydlet, my jedno stéblo zvedáme ve třech a třísku zvládneme v pěti. Společně se lépe pracuje i žije!
Zavolali ho jiní mravenci.
Mravenec s radostí souhlasil. Od té doby žije v mraveništi.
A tady je další příběh, který se v lese přihodil.
Mladému vrabčákovi se znudilo žít ve vrabčím hejnu. A tak jednou na podzim opustil své rodné bratry a sestry a odletěl do jiného lesa. Rozhodl se poznat široký svět. Zpočátku se mu na novém místě líbilo. Viděl zde mnoho nového, co dříve nepoznal. Jen ho mrzelo, že místní vrabci ho nevítají.
Jednou uviděl na široké mýtině hejno neznámých vrabců, kteří zobali semena rostlin. Když pocítil hlad, také se k nim přisedl a začal zobat. Vtom se na něj všichni vrabci vrhli a začali ho zobáky štípat, až létalo peří!
Ošupaný a uražený sotva doletěl náš vrabec ke svým bratrům a sestrám do svého rodného lesa.
Ale i oni ho vyhnali se slovy:
Ty jsi nás opustil — teď tě nechceme znát!
Smutný a osamělý usedl vrabec dál od nich na stromě.
Tak to vždycky bývá, když se někdo stydí a zradí své příbuzné a blízké.
Je tu ještě jeden lesní příběh. Tady, přečti si ho.
Nejlépe ze všech v lese zpívá slavík. Jeho zpěv se líbí všem, proto mu také láskyplně říkají „slavíček
