V jednom krásném, moderním lese žila koza a sedm kůzlátek. Les nazývali moderním proto, že zvířata zde žila v krásných domech, kde bylo mnoho techniky, každý měl mobilní telefon nebo tablet. A koza měla nejmodernější bydlení, protože pracovala v továrně na výrobu různých lesních gadgetů.
K narozeninám svým kůzlátkům koza darovala chytré hodinky s videopřenosem, takže je mohla klidně nechat doma samotná a sledovat je na monitoru.
Každý den, když koza odcházela do práce, říkala:
Kůzlátkům, děťátka, já jdu do práce a vy zůstáváte tady sami. Nikomu neotevírejte dveře, zvlášť ne vlkovi. Ven bez mě nechodte, doma neuklízejte.
Dobře, maminko. Budeme se chovat pěkně.
Odpovídala kůzlátka.
Tak mi ukažte vaše chytré hodinky! Má je všichni na sobě? Chci vás vidět každou minutu a vědět, co se tady děje!
Neklidně se ptala koza.
Ano, všechno je v pořádku!
Odpovídala kůzlátka a ukazovala své nožičky s kopýtky, na kterých se třpytily krásné, jasné přístroje.
Takto dny plynuly — koza chodila do práce a kůzlátka pod jejím bedlivým dohledem si hrála doma.
A pak jednoho krásného dne, když koza ráno odešla, běžel kolem domu vlk.
Zima, hlad, potuluju se lesem. Chci jíst, nemám kde přespat! Co mám dělat?
Smutně vyl vlk.
Ó, a tady je domek naší pracovité kozy a jejích kůzlátek. Zajímavé, kdo je doma?
Vlk přistoupil k dveřím a tiše zaklepal.
Kdo je tam?
Odpovědělo něžným hlasem nejmenší kůzlátko.
Pošťák, přinesl jsem vám zprávu od vaší maminky.
Odpověděl vlk.
Kůzlátka přistoupila k dveřím, poslouchala, a pak jedno z nich řeklo:
To není pravda. S naší maminkou si povídáme přes chytré hodinky, a kdyby jí bylo potřeba nám něco říci, určitě by nám zavolala.
Neotevřeme, jdi pryč, podvodníku!
Všechna kůzlátka najednou zakřičela.
Co mám dělat?
Tiše si pro sebe mumlal vlk.
Možná se tvářit jako dobrý čaroděj, který přinesl malým děťátkům dárky?
Vlk si to rozmyslel a znovu se vydal k domu kozy.
Kdo je tam?
Odpověděla kůzlátka chórem na zaklepání na dveře.
To jsem já — dobrý čaroděj, chci vám dát spoustu dárků za to, že se chováte pěkně.
Jaké dárky jsi nám přinesl?
Zajímavě se ptala kůzlátka.
Ó, je jich tady moc, všechny ani nejde vyjmenovat. Krásný počítač, velký hoverboard se svítícími koly a nový hudební přehrávač se zabudovanými reproduktory super vysokého výkonu.
Odpověděl vlk.
Wow! Vždycky jsem chtěl hoverboard, na kterém bych mohl jezdit po lese.
Zářil radostí jedno z kůzlátek.
A já jsem si dlouho přál hudební přehrávač, a takový, aby hrála hudba na celý les!
Radovalo se druhé kůzlátko.
A jen nejmenší si znepokojivě prohlíželo dveře a najednou vykřiklo:
A co když je to zlý vlk a chce nás oklamat. Otevřeme mu dveře a on nás všechny chytne — a sní.
Ha-ha-ha!!! Vlk? Ten v životě neslyšel o hoverboardech, tabletech a přehrávačích, je starý jako náš dub u domu.
Kůzlátka se smála. Společně přistoupila k dveřím, otevřela zámek, a na prahu se objevil obrovský šedý vlk.
Kůzlátka křičela, vrzala, ale vlk už byl v místnosti. Tak zařval, že si děťátka zakryla oči strachem. Vlk otevřel svou tlamu, vrhla se na kůzlátka a všechna je hned spolkla. Jen nejmenší kůzlátko se stihlo schovat do batohu, kterým chodila děťátka na procházky do lesa.
Ó, jaká roztomilá tašička!
Vrhl vlk pohled na batoh, ve kterém se schovalo malé zvířátko.
Vezmu si ji, bude se mi hodit na cestu za tak hloupými a bezbranými zvířaty.
Vlk popadl batoh a vyšel z domu. Malá kůzlátka vlk spolkl tak, že se v jeho břiše ani nemohla pohnout. A malé kůzlátko v batohu si všechno promýšlelo, jak říci mámě, co se stalo. A konečně mu přišla do hlavy skvělá myšlenka.
Vzpomněl si, že má chytré hodinky a může jimi zavolat mámě-kozě.
Kůzlátko tiše stisklo tlačítko volání a už za půl minuty slyšelo:
Ahoj, děťátka, jak se vám daří?
Koza klidně odpověděla.
Kůzlátko jí nemohlo odpovědět, protože by to vlk uslyšel. Malé zvířátko tiše rozepnulo zip, vystrčilo z něj ručičku s chytrými hodinkami a zapnulo video. Vlk po celou dobu něco si broukal, zatímco koza se naléhavě chystala na pomoc dětem. Jakmile viděla hustý šedý ocas, hned všechno pochopila.
Mezitím vlk dospěl ke svému domu. Hodil batoh na zem, vlk si lehla na měkkou postel a začal chrápat. Jakmile usnul, malé kůzlátko vyskočilo z batohu a znovu vytočilo číslo kozy.
Ahoj, maminko, maminko! Stalo se nám něco hrozného!
Spěšně šeptalo kůzlátko.
Vím všechno, pochopila jsem, že vás unesl šedý vlk. Kde jsou ostatní kůzlátka?
Ptala se koza.
Jsou v břiše vlka, spolkl je všechny najednou.
Rozplakalo se kůzlátko.
Vím, co dělat. Teď zavolám všem kůzlátkům, která sedí v břiše vlka. Chytré hodinky budou hrát tak hlasitě, že vlk bude chtít naše malé děti vyplout. A do té doby se já s pomocí dostanu k vám.
Koza vytočila najednou šest čísel svých kůzlátek a v břiše vlka se ozývala hlasitá hudba.
Ó, co se to děje s mým břichem?
Vlk se hned probudil.
Nemůžu, pomožte mi někdo!!! Už to nevydržím!!!!
Vlk běhal z rohu do rohu, nevěděl, co se děje. A v jeho břiše také hrála hlasitá hudba. Vlk se honit z rohu do rohu, držel se to za břich, to za hlavu. A najednou, zcela ztratil kontrolu, vlk se vrhl do židle, tak silně, že si roztrhl břich, a z něj hned vyskočilo šest kůzlátek, která spolkl.
V tu chvíli vběhla do domu koza s pomocí — chytili vlka a svázali ho provazy. V tu dobu k domu vlka přijela zvířecí policie a odvezla zločince na speciální oddělení, odkud se takoví bandité nikdy nemohou dostat.
Od té doby kůzlátka nikdy neotevřela dveře cizincům. Vždy poslouchala maminku a neodkládala si chytré hodinky, které jí pomohly porazit šedého vlka.
