Dny se zkracovaly a ochlazovaly, noci se prodlužovaly a stávaly se chladnější. Léto se blížilo ke konci a přicházející podzim se oznamoval. Sluneční paprsky byly méně horké a často musely pronikat skrz mraky, které oblohu zatahují, aby se dostaly na zem. Tmavé mraky se shromažďovaly stále častěji a polévaly již lehce pozlacené listí na stromech a také usychající trávu, někdy krátkými přívalovými deštěmi, někdy dlouhotrvajícími deštěm.
A tak i dnes ráno začalo drobnými kapkami deště. Celá obloha byla pokryta šedou závojem a studené kapky vody padaly na zem. Vítr občas zvedal spadané listí a točil jím, jako by tančil.
Druhačka Miličce seděla u okna a skrz sklo postříkané kapkami deště pozorovala vše, co se dělo. Déšť postupně ustával. Zpoza mraků vyhlédlo slunce a zalilo vše kolem jasným světlem. Objevila se duha. Vypadala jako barevný most táhnoucí se do dálky na pozadí rozjasnění oblohy.
Vrabci vyletěli ze svých úkrytů, začali vesele cvrlikat a skákat po loužích. Miličce se na ně dívala a usmívala se. Také jí se chtělo jít na dvůr.
V tu dobu se její kamarádka Sonička již objevila na dětském hřišti. A Miličce, utvrzená ve svém rozhodnutí jít si projít, si vyžádala od maminky svolení na procházku. Obula si gumové holínky a vyběhla na dvůr. Holčičky si radostně pozdravily.
Spolu kráčely po loužích, stříkance létaly všemi směry a Sonička a Milička vesele smály a skákaly, nebojíce se zmáčet si nožičky.
Najednou se zastavily a ztichly, naslouchajíce. Zpod schodů dřevěné altánu, která stála na dětském hřišti, se ozýval žalostný mňoukot. Holčičky si vyměnily pohledy a bez domluvy se rozběhly za zvukem. V tu chvíli zpod schodů altánu vystrčila hlavu roztomilá mrdka a za ní sám narušitel ticha. Bylo to šedé koťátko se světle modrýma očima.
Jeho srst byla lehce mokrá, natáhl si zádíčka a vykrčil se, strhávajíc si vodu. Srst se rozpuštila a vypadal jako šedý klubíčko. Holčičky vykřikly překvapením, protože stříkance z koťátka letěly i jejich směrem. A pak se smály, okouzeny jeho krásou.
Koťátko se trochu scvrklo a opět žalostně mňouklo.
Máš asi hlad.
Řekla Milička.
Přinesu ti klobásku.
Nebo možná máš žízeň.
Předpokládala Sonička.
A já ti přinesu mléčko.
A holčičky se rozběhly každá do svého domova. Poté, co řekly maminám o svém nálezu, vzaly si jídlo a pití a vrátily se na dvůr. Koťátko poslušně na ně čekalo na stejném místě. Milička mu dala párky, Sonička postavila misku s mlékem. Všechno si s chutí snědl a vypil. Zřejmě měl velký hlad. A pak si sedl a začal se umývat. Jaké čisté a pečlivé koťátko.
Poté, co se uvádil do pořádku, začal běhat a skotačit. Malý běžel na strom, pak dolů, hrál si s padaným listím, přebírajíc ho svými malými tlapkami. Pak se malý honit za vážkou, doufajíc, že ji chytí za průhledná křídla.
Ale vážka se vznesla výš a koťátko, které si nesprávně vypočítalo trajektorii pohybu, náhle spadlo na zem na všechny čtyři tlapky. Holčičky si s potěšením s ním hrály a bavily se.
V tu dobu se ozval hlasitý:
Mňau-mňau!
Byla to velká kočka, stejně šedá jako koťátko, která se k němu blížila a hlasitě mňaukala. Koťátko zmateně na ni pohlédlo a běželo jí vstříc. Kočka ho olízla po tváři a něco si opět promňaukala.
Ukázalo se, že koťátko si šlo samo projít a neřeklo to mamince, a ona ho za to vytkla. A teď ho našla a vedla do svého kočičího domova. A oběma holčičkám mávli na rozloučenou svými chlupatými ocasky.
V tu dobu se z dvou sousedních domů ozval:
Miličko!
Soničko!
Byli to maminky holčiček, které otevřely okna a volaly své dcery domů. Blížil se večer a holčičkám bylo ještě třeba se učit a číst knížky. Sonička a Milička si řekly sbohem a, spokojené s procházkou, kamarádky se rozešly domů. A na rozdíl od koťátka vždy požádaly rodiče o svolení, když šly na dvůr.
Čtěte pohádky a vy také budete poslouchat své maminky a budete pečliví a pozorní.
