Žili v lese vlk a zajíc. Každý den - zajíček nemá klidu: vlk ho pronásleduje a snaží se ho překvapit a sníst. Zajíček je rychlý, obratný, shodí vlka ze stopy a nenechá se porazit.
Jednoho dne se zajíček unavil z běhání před vlkem a začal čekat, až se šedý přiblíží. Vlk vidí: na louce sedí zajíc sám a nespěchá s útěkem. Přikrádá se k louce a nemůže věřit svému štěstí: "Ale to je! Kořist sama jde do tlamy!"
Ale zajíček, jakmile vlka spatřil, mu řekne:
Proč mě pronásleduješ, už jsem se unavil z běhání!
Jak proč? - podivil se vlk - Abych tě snědl, samozřejmě!
Takže jsi zlý! - odpověděl zajíc.
Proč bych měl být zlý? Prostě mám hlad, - urazil se šedý a vyskočil na louku - Chytil jsem tě!
Já říkám, že jsi zlý! To všichni v lese vědí. Nevěříš - pojďme se vsadit!
Proč bych se měl vsazovat, když si tě mohu prostě sníst? - olizoval si vlk pysek a začal chodit v kruzích kolem zajíce.
Takže se bojíš prohrát? - začal zajíc vlka podněcovat.
Ničeho se nebojím, vím, že jsem dobrý! Pojďme takhle: když mám pravdu, tak tě sním. Když ty...
Když mám pravdu já, tak mě už nebudeš pronásledovat!
Domluveno!
Vsadili se, ale tlapky si nepodali. Ani ne! Zajícovi je to nebezpečné a vlkovi by se to hodilo, aby zajíce chytil. Rozhodli se svolat lesní radu a zeptat se zvířat, co si myslí: je vlk dobrý nebo zlý. Zajíc přivedl všechny své přátele: zajíčky, veverky, ježky. Ale vlk v lese neměl přátele, jen jednu lišku. Zvířata sedí na lesní louce a hádají se:
Vlka známe dlouho, nemáme od něj klidu! - křičí přes sebe zajíčci - Jednoho pronásleduje, pak druhého! Není od něj spásy!
Já se vlka taky bojím, pokaždé, když projde kolem mého stromu, tak cvakne zuby, že se mi srst zježí! - připojila se k přátelům veverka.
Já o vlkovi nic říci nemohu, nikdy mi neudělal nic špatného, - řekl ježek.
Ale já vím, že vlk je dobrý a laskavý, - ozval se chytrý hlas lišky.
Lžeš! Nemůže to být pravda! Nemůže! - křičeli zajíci.
Vlk mi vždy pomáhá při lovu, - pokračovala červená lišačka.
Při lovu na nás! - zase křičeli zajíci.
Vlk je dobrý přítel a kamarád, - dodala lišta.
Nevěřím! - vykřikla veverka.
Nevím… - oddechl si ježek.
Zvířata by se tak háděla na louce, kdyby nepřišel medvěd na jejich křiky. Kouká a nemůže pochopit, co se všichni tak polekali.
Co se stalo, přátelé? - zeptal se medvěd.
Míšo, zajíc se vsadil s vlkem a my nemůžeme rozhodnout, kdo má pravdu. Potřebujeme tvou pomoc! - řekla veverka.
Jaká to sázka? Pomůžu, jak budu moct, - zajímal se medvěd.
Zajíc skočil na pařez a začal medvědovi vyprávět, jak ho vlk pronásleduje po lese a nemá klidu.
Vlk si sedl stranou a nemůže pochopit, proč ho najednou označili za zlého. A co by měl říci: zajíc přece mluví medvědovi pravdu. Šedý se zarmoutil.
Chápu, v čem je váš problém. Zajíčku, považuješ vlka za zlého, protože tě obtěžuje. Ale vlk není zlý, má takovou práci - je to lesní sanitář. Bez něj by se tu žilo těžko.
Takže nejsem vůbec zlý? - podivil se vlk a hned přestal smutit.
Nejsi zlý, nejsi zlý, jen zajíce nehoň tak často. Pak tě za zlého považovat nebudou.
Takže jsem vyhrál! - usmál se vlk zajícovi a ukázal všechny své ostré zuby - Teď tě, zajíčku, sním!
Nejdřív mě chyť! - vykřikl zajíc a pospíchal do nejhustší trnité houště.
To není fér, já jsem přece vyhrál! - vykřikl vlk.
Ale my jsme si tlapky nepodali! - našel si zajíc odpověď.
A všechno se vrátilo na své místo: zajíc utíká a vlk ho pronásleduje, jak to příroda zamýšlela.
