V jednom dalekém království, v cizí zemi žil byl král. Dlouho vládl, ale věk — to je taková věc, od které se nikam neuteče. A den před svými narozeninami se rozhodl jednat moudře a oznámil své rozhodnutí svým třem dcerám.
Dcery moje drahé. Jak víte, brzy mám narozeniny. A chci vám oznámit toto: ta, která mi přinese nejchutnější a nejlepší koláč — ta usedne na trůn se svým manželem.
Když tuto zprávu uslyšela, první dcera se vrhla k zahraničnímu cukráři. Dala mu svůj diadém, málem mu padla k nohám — a prosila ho, ať udělá koláč, pak ho královským způsobem odmění.
Druhá dcera poslala posly do všech koutů kraje, aby přivezli zámořské sladkosti a ovoce. Nařídila služebníkům zadělat těsto, sebrala všechno ovoce a začala všem poroučet.
A co dělala nejmladší — to není známo. Ale 3 dny a 3 noci nevycházela z domu a za soumraku spálila mnoho svíček…
Nastal den králových narozenin. Starší dcera mu přinesla koláč, a to ne ledajaký. Těsto bylo vyrobeno ve Francii, náplň byla speciálně dovezena z-za moří. A jak byl vyzdobený — ani štukatury na stěnách paláce nebyly tak zářivé.
Prostřední dcera se také vyznamenala. Její koláč vypadal na pohled nevzhledně, ale uvnitř — exotické ovoce a sladkosti, na které Čech není zvyklý. Kondenzované mléko a melasa tekly proudem – jen stačilo otevřít pusu.
A nejmladší přišla s prázdnýma rukama, a ještě k tomu špinavá — obličej celý od sazí a kouře. Král se rozzlobil.
Ty mě snad nerespektuješ, že? Ani pořádný koláček jsi vlastnímu otci nepřinesla.
Nehněvej se, tatínku. Ale pomyslela jsem si, co jsme v těch koláčích neviděli? Sníme je jednou a zapomeneme. A já udělala něco lepšího — napekla jsem mnoho koláčů a dala je chudým měšťanům. Budou je jíst a tvé jméno budou ještě dlouho oslavovat.
Král se zamyslel. Dlouho přemýšlel a pochopil, že jeho nejmladší dcera udělala správně — otci udělala radost a chudým pomohla.
A tehdy ji učinil dědičnou princeznou. A království prosperovalo ještě dlouhá léta.
