Rostl si Kolobok, až vyrostl. A začal si stěžovat na své adoptivní rodiče, prý je mu u nich nudno. O dům se musí starat a ve vesnici — samí staří lidé. Internet — strašné pomyšlení — jen mobilní, a i ten sotva funguje.
A kdo ví, jak by příběh skončil, jenže když ležel na peci a opékal si boky, Kolobok narazil na nějakou stránku. Tvůrci té stránky slibovali „nová seznámení a přátele". Podívá se Kolobok — a tam Krasavice Vasilisa s copem až k patě, a vedle profil Moudrá, s knihou a v brýlích.
A tu náhle telefon zavibroval — přišla zpráva. Od uživatele „Zajíček".
Ahoj, jsem tu nová, a ty?
Stálo v té zprávě. Kolobok dlouho nepřemýšlel a odpověděl:
Právě jsem se zaregistroval. A jak jsi mě našla?
Ale „Zajíček" otázku ignoroval, napsala jen:
A co říkáš rope jumpingu?
Kolobok jen pokrčil „rameny" a zeptal se, ještě netušil, do čeho jde:
Co to je?
Jé, ty jsi ale nevzdělaný, zaostalý, přímo z lesa!
Kolobok se pokusil napsat odpověď, ale Zajíček mu nedal šanci.
Ne, ty nechápeš! Tam přece…
«Nějaká divná," — pomyslel si Kolobok a zablokoval Zajíčka. Netušil, co ho čeká.
A potkal Kolobok na té podivné stránce spoustu různých zvířecích lidí. Potkala se mu i „Vlčice", která se nakonec ukázala být kamarádkou babičky ze sousední vesnice. A dokonce mu psal „Hrdý medvěd" s nabídkou jít na med.
Kolobok byl zklamaný z místních lidí a chtěl dokonce smazat svůj profil. Ale sotva zvedl prst nad tlačítkem, telefon znovu zapípál. Letmo se podíval — a tam… „Lištička", a ty fotky, jaké to fotky.
Nikdy předtím Kolobok neviděl takovou krásku. A zpráva od ní byla neobvyklá.
«Jsi prostě zázrak! Chci tě poznat blíž. Moje fotky — tady". A dala odkaz na podivný archiv.
Kolobok se neudržel a klikl na ten odkaz. Ale archiv měl překvapení. Místo fotografií viděl jen posměšný smajlík. A telefon Koloba se navždy vypnul.
Zbývalo mu jen povzdechnout si a jít na zahradu pomoct Babičce a Dědečkovi kopat brambory. A už nikdy nešel na všelijaké pochybné stránky.
