V jednom kouzelném lese žila rodina — máma medvěd, táta medvěd a malá medvíďata. Nejstaršího jmenovali Pryskyřník, prostředního — Dobřík a nejmladší holčičku medvídě jmenovali Ocásek—Tlapka. Všichni žili v krásném velkém domě, kde stěny a schody byly vyrobeny z vonného dřeva.
Chlapci medvíďata žili ve svém vlastním pokoji. Každý měl svou dřevěnou postýlku a na poličkách leželo mnoho-mnoho různých hraček — a velké tanky, skoro jako opravdové, pistolky, buldozery a dokonce obrovské stavebnice, ze kterých se dá postavit velký domeček.
Hned bylo vidět, že tady bydlí kluci. A v pokoji u Tlapky bylo všechno růžové barvy, i přehoz na postýlce, i záclony na oknech, i šaty, kterých bylo velmi mnoho v růžové skříňce.
Všichni medvědi, dospělí i děti, celé léto a celý podzim pracovali, aby si připravili co nejvíce jídla na zimu. Vždyť v zimě v lese není žádné jídlo, všude leží nadýchaný sníh a není ani jeden obchod, kde by se dalo koupit různé dobroty.
Proto v obrovské spíži u stěn stály sudy s medem, velké dřevěné bedny s malinami, jablky, meruňkami, švestkami, hruškami a brusinkami. A ještě mnoho-mnoho různého jídla tu bylo.
Vlastně medvědům už dávno měli upadnout do zimního spánku, protože medvědi v zimě spí. Ale naši medvídci nemohli spát, protože měl brzy nastat nejdůležitější svátek — Vánoce. A při takové příležitosti se dalo i trochu nedospat v zimě. A ještě bylo nutné připravit jeden druhému a všem lesním přátelům dárky.
Před tímto světlým, krásným svátkem všichni medvídci uklízeli v domě, skládali hračky, knížky, věci, zdobili dům krásnými obrázky, balonky, girlandami, papírovými výrobky vyrobenými vlastníma rukama, třpytivým deštěm.
Malá Tlapka zalila všechny květiny v domě, s mámou vypěstovaly velmi mnoho krásných květin v květináčích a v celém domě se šířila příjemná květinová vůně. V největší místnosti postavili velký stůl, přikryli ho krásným bílým ubrusem, postavili mnoho-mnoho talířů s různými chutnými pokrmy.
A najednou se ozvalo zaklepání na dveře, dokonce ani ne zaklepání, ale sotva slyšitelné zaklepání. Všichni medvídci se na sebe podívali, kdo by to mohl být v takovou dobu? Tlapka běžela otevřít a uviděla na prahu dva malé ježky, brášku a sestřičku — Ocáska a Drobečka. Přišli prosit medvídky o pomoc.
Dobrý den, medvídci. Velmi potřebujeme vaši pomoc! Naše máma onemocněla, táta šel pro doktora — divokého kance, asi se ztratil. A doma nemáme vůbec žádné dříví, venku je takový mráz, že v našich pokojích se brzy objeví rampouchy. A ještě nemáme vůbec žádné jídlo.
Pozdravili ježci.
Ubozí ježci se třásli jako lístky na větru, zimou, hladem, byli velmi nešťastní. Máma medvěd se vrhla k maličkým, rychle je převlékla do teplého suchého oblečení, napojila horkým čajem s malinovým džemem, nakrmila chutnými koláčky s medem a uložila spát do malé růžové postýlky Tlapky, a samotná holčička musela uléhnout v pokoji brášků.
Zpočátku se malá medvíďata na rodiče zlobila, ale pak si pomyslela, jak je to strašné, když je člověk hladový, zima, a hlavně když je máma nemocná, a taky jim bylo líto ubohých ježků.
Následující den, když se všichni probudili, celá rodina medvědů se vydala do domu ježků, vzali s sebou mnoho různého jídla, ovoce, léky pro nemocnou mámu, dříví, aby zahřáli domeček, dárky pro malé ježky a mnoho-mnoho různých hraček a dárků.
Bylo velmi veselo a příjemné pomoci ubohým malým ježkům, tak příjemné bylo všem společně se bavit, skákat, hrát si s ježaty, dívat se, jak nemocná máma ježat vzala lék a hned se uzdravila. A tu se táta ježat vrátil domů, živý a zdravý. Ukázalo se, že spadl do obrovské závěje a nemohl se dostat ven. Ale teď je všechno v pořádku a všechny mámy, tátové a děti se sešli pohromadě.
Tak oslavila Vánoce rodina medvíďat, bez dárků a zvláštních pochoutek. Ale zato jim bylo tak příjemné pomoci svým lesním přátelům, vždyť je velmi důležité, aby takových blízkých kamarádů bylo hodně.
