Žil-byl chlapec Honza. Rodiče mu darovali psíčka Druého, pes byl chytrý a něžný. Chlapec chodil do školy, dospělí — do práce. A Druzí zůstal sám doma, bylo mu smutno a osaměle. Nezbývalo mu nic jiného, než sedět celé dny u okénka a pozorovat auta a kolemjdoucí. Okna právě vycházela na vozovku, kde byl instalován semafor.
Jednoho dne Honza s maminkou někam spěchali a nezavřeli za sebou dveře. Druzí byl tak zvědavý, že se hned rozhodl jít na ulici, najít své majitele. Pes se podíval kolem sebe, ale známé tváře neviděl.
Asi jsou na druhé straně ulice.
Pomyslel si Druzí.
Ale jak se tam dostat, jak přejít silnici, když auta jedou vysokou rychlostí.
Pes zvedl hlavu, viděl hrozivé červené světlo. Na okraji vozovky se shromažďovali lidé. Oni také asi potřebovali přejít na druhou stranu. Červené světlo zhaslo, rozsvítilo se zelené, a všichni chodci vyšli na vozovku. Druzí běžel také.
Radost neměla konce, na druhé straně ulice se Druzí setkal s Honzou a maminkou.
Chlapec si vzal oblíbeného psíčka do náruče a začal vysvětlovat:
Vidíš, tam jsou tři oči, to je semafor. Na tomto místě je velký provoz a bez něj se silnice nedá přejít. Zapamatuj si: když svítí červeně — stůj a čekej. Jakmile se rozsvítí zelená — podívej se kolem sebe a jdi odvážně. Věz, že silnici se smí přecházet pouze na přechodech pro chodce.
A odkud to všechno víš?
Překvapeně se zeptal pes.
Já jsem už velký, tato pravidla silničního provozu se učíme ve škole.
Odpověděl chlapec.
Takto se Druzí seznámil se semaforem a pravidly přechodu na druhou stranu ulice.
