Žila na světě dívka Maruška. Od rána do večera otravovala své otázky mámě i tátovi.
Proč je v noci tma a přes den světlo?
Proč se housenka mění v motýla?
K čemu má kočka vousy?
Proč v zimě padá sníh?
Ale nejvíce Maruška zajímaly včely, protože je neměla ráda a bála se jich.
A tak zasypávala mámě a tátovi otázkami:
Jsou včely hodné nebo zlé?
Proč kousnout?
A proč létají nad květinami?
Je pravda, že včely dělají med?
A jednoho dne vletěla Maruške do okna pokoje Včelka. Bzučí, poletuje po skle, ale nemůže ven. Maruška se nabídla odvahy, přistoupila k Včelce a ptá se:
Přiletělas ke mně na návštěvu? Nebo mě chceš píchnut?
Ale ne, ne!
Třepetala Včelka křídly.
Vůbec tě nechci píchnut. Vítr mě sem nečekaně zavál oknem. Já vlastně letím do práce – vidíš ty květiny
Včelka ukázala na květinový záhon.
A proč ti jsou potřebné květiny?
Divila se Maruška.
Ty je sníš?
Ale ne!
Zase se zasmála Včelka.
Sbírám z květin sladký nektar. Nosím ho do úlu. V úlu se nektar mění v med.
Chceš mi pomáhat?
Najednou se ptala Včelka.
Samozřejmě, chci!
Zatleskal si dívka.
Ale zvládnu to?
Zvládneš! Zvládneš!
Uklidnila ji Včelka. Pak si sedla Maruške na dlaň a zpívavě řekla:
Jedna, dva, tři! Staň se včelkou a leť!
V tu chvíli se Maruška proměnila v malou včelku. Vylétly oknem a vydaly se k květinovému záhonu. Létají od květiny k květině, sbírají nektar, nosí ho do úlu. Maruška už ani neví, kolikrát tam a zpět letěla. A není čas na odpočinek – dokud je den, musí se sbírat nektar. Jinak se večer květiny zavřou – pak se nektar nedostane. A úl se na noc také zavírá, včely si musí odpočinout, nabrat sil.
Až do večera pracovaly včely, a Maruška s nimi. Byla vyčerpaná, unavená – už nemá sil! Ale je to podivuhodné: tahle únava je taková příjemná! Maruška to nikdy předtím nezažila. Ruce a nohy ji zalily podivuhodnou slastí, a v srdci bylo příjemně a radostně!
Přiletěla k Maruške Včelka a řekla:
Děkuji ti za pomoc! A teď je čas jít všem domů. Jedna, dva, tři, čtyři, pět! Staň se zase člověkem!
Maruška ani nezmrkala, a už byla ve své pokoji.
Po tomto dobrodružství přestala se bát včel. Naopak, Maruška je začala respektovat. Vždyť pořád pracují a přinášejí velký prospěch: opylují květiny, sbírají nektar, dělají med!
