Sedla si dívka sama
Pod keřem kaliny.
A přemýšlela si ona,
Jak žít od teď dál:
— Do školky chodit nebudu —
Velmi mě to nudí.
Poslouchat dospělé nebudu —
Jsem jimi unavená.
Nechci se učit básně,
Nebudu si je pamatovat,
Chci si hrát, chodit ven,
Na kolečkových bruslích jezdit.
Najednou se ozval krok,
Dívka vstala.
A tu, která šla dál,
Kamarádku spatřila.
Ta přišla, posadila se vedle,
Sklonila hlavu.
A tiše, skoro pláčíc,
Takto promluvila:
— Říkají, že musím dávat
Věci všechny na místo.
Dávat oblečení do skříně…
— Ale tam je jí těsno!
— Říkají, že musím mýt
Za sebou nádobí.
— Nebudu to dělat.
Nechci! Nebudu!
Jaké jsou to potíže,
Vysvětli, kamarádko,
Raději si lehnu spát.
Kde je můj polštář?
Ale spát se jí nepodařilo.
Větev se naklonila,
A s věncem na hlavě
Třetí ze sester se objevila.
Já také, dívky,
Chci si s vámi promluvit.
Své sny a přání
S vámi chci prodiskutovat.
Velmi chci být
Pohádkovou postavou,
Ne s věncem na hlavě,
Ale se zlatou korunou.
A chodit chci stále
V krásném, hlučném parku,
A tam se dostat
Vrtulníkem.
Najednou, odkud se vzala,
Objevila se víla.
Sestry rychle vstaly,
Svým očím nevěřily.
Víla se mile usmála,
Začala si písničku zpívat,
A zeptala se dívek,
Co by si přály?!
První sestra řekla:
— Chci na moře,
Ležet na písku do sytosti,
Hrát si na širém prostranství.
— A já chci spoustu dobrot:
Dort, rolády,
Čokoládu, marmeládu
A kbelík bonbónů,—
To všechno řekla druhá dívka,
A z budoucího štěstí
Se hlasitě smála.
— No a já chci, — řekla
Třetí ze sester, —
Aby hrála hudba,
Poslouchat zpěv ptáků,
Navštěvovat divadla, plesy,
Výstavy, přehlídky,
O mně, jako o princezně,
Ať píšou příběhy.
— Dobře, — řekla víla, —
Všechno lze splnit,
Ale lze si to rozmyslet,
Dokud není pozdě.
— Ne, ne, ne, — řekly sestry, —
To všechno potřebujeme.
Splnění přání
Nás velmi potěší!
Najednou se zvedl rychlý vítr,
Ptáci zmlkli.
Kouzlo se uskutečnilo
Pro každou ze sester.
Tak ubíhá měsíc,… třetí,
První — na pláži
Trpí od horka,
Mazá si tělo krémem.
U druhé od svědění
Zčervenala kůže,
A na sladkosti koukat
Už nemůže.
Třetí se také nudí
Zpívat a bavit se.
Chtěly by tři sestry
Vrátit se domů.
Vílo! Vílo! — křičely, —
Vrať nás rychle!
Budeme dělat všechno v domě,
Budeme laskavější.
Budeme mamince pomáhat,
Dobře se učit,
Uklízet po sobě,
A vůbec nebudit lenivé.
Víla rychle přiletěla
A s výčitkou se podívala.
— Nudí vás to? Není vám to po chuti?
Vy jste to tak chtěly!?
Čas se nedá vrátit zpět,
Dny odletěly!
Dobře, dost truchlení.
Tady co vám řeknu:
Než si něco přeješ —
Dobře si to rozmysli!
