Žili si jeden dědeček s babičkou. Bydleli v krásném velkém domě, ohrazeném vysokým plotem. V domě byla nainstalována signalizace a majetek střežili dva obrovští psi – anglické dogy. Měli všechno, co si jen mohli přát: krásné drahé auto zahraniční výroby, jachtu s bílými plachtami a vlastní letiště, kde stály jejich osobní letadla a vrtulníky.
Toto letiště si koupili speciálně proto, aby rozváží po celém světě vejce, která nesly slepice na jejich vlastní farmě. Každým rokem přibývalo slepic stále více, protože měli babička s dědečkem nový japonský líheň, který si koupili za obrovské peníze, když létali na dovolenou do zahraničí.
A byla tam také slepička, které říkali Rezavka. Dědeček s babičkou ji střežili jako zřítelnici oka, a ne bez důvodu: Rezavka nesla vejce, ale ne obyčejná, nýbrž z čistého zlata. Jednou ji v institutu nových technologií naprogramovali podle jedinečného systému, protože všechna její data byla ideální pro experiment. Od té doby se Rezavka stala opravdovým pokladem, a díky ní se babička s dědečkem stali bohatšími než všichni bohatí.
Tak den za dnem Rezavka nesla zlatá vejce, dědeček s babičkou se bohatli a mezitím prodávali obyčejná vejce v jiných zemích.
Ale Rezavka nebyla šťastná, přestože žila v dobrých podmínkách na supermoderní farmě se všemi vybavením. Velmi si přála být maminkou, aby místo zlatých vajec nesla obyčejná, ze kterých by se vylíhla malá, žlutá, měkká kuřátka.
Nevíte, slepičky, jak bych mohla snést obyčejná vejce místo zlatých?
Ptala se Rezavka ostatních slepic.
Kokodák! Jaká? Zlatá? Ty je to, která nesou taková vejce?
Divily se sousedky.
Ano! A dědeček s babičkou je prodávají a za vydělané peníze si kupují auta a letadla. Ale já bych tak ráda byla maminkou, aby se z mých vejec, z obyčejných, vylíhla kuřátka. Vodila bych je za sebou a učila bych je zobákem klovat pšeničku.
Odpověděla Rezavka.
A najednou ji tiše zavolala jedna slepička:
Hej, Rezavko, pojď sem. Slyšela jsem o nějakých vitamínkách, už si nepamatuji název. Ale vím, že když je budeš pít, určitě se ti vylíhnou kuřátka, vědecký institut na to dává záruku.
Ale jak se dozvím, jak se jmenují?
Zeptala se Rezavka zarmouceně.
K čemu je internet?
Divila se slepička.
Vím, že u babičky s dědečkem v jejich domě mají všechno: televizory, záclony na dálkové ovládání a dokonce počítač. Tam určitě zjistíš název těchto zázračných vitamínků.
A tak se Rezavka rozhodla, že se za každou cenu dostane do domu k dědečkovi a babičce a určitě se dozvědí název vitamínů, které jí pomohou stát se opravdovou maminkou.
Přišel večer, v domě zhasly světla, dědeček s babičkou si lehli spát. Rezavka neodstoupila od okna ani na chvíli, čekala, kdy přijde noc a bude se moci dostat do místnosti, kde na krásném dubovém stole stál vytouženého počítač.
Rezavka tiše vyšla zadním vchodem z farmy, neviditelně se plížila kolem kamer a vletěla otevřeným oknem, které babička vždy na noc otevírala. Když se dostala do domu, slyšela hlasitý chrap – to dědeček s babičkou spali a navzájem se překřikovali.
Aha, takže spí hluboko a nic neuslyší.
Pomyslela si Rezavka a tiše vletěla do místnosti, kde stál počítač. Stiskla tlačítko a monitor se zapnul. Do vyhledávacího pole začala psát: „Vitamíny pro vylíhnutí kuřat, zázračné vitamínky pro budoucí maminky…
