Žila jednou malá dívka Žaneta. Považovala se za úplně dospělou, protože už chodila do školy — do první třídy. A tedy mohla, jako dospělí, chodit spát velmi pozdě.
Večer — nejzajímavější čas: úkoly hotovy, nic nebrání ponořit se do světa her, koukat na kreslené filmy, kreslit — prostě se věnovat spoustě různých činností. Žaneta vůbec nemohla pochopit, proč když ve hře přišel nejzajímavější moment, maminka ji nutila jít spát. To bylo tak nespravedlivé!
Žaneto, už je pozdě — devět hodin. Musíš si vyčistit zuby a jít spát. Zítra do školy, — naléhavě připomínala maminka.
Ach maminko, vůbec se mi nespí. Teď začíná to nejzajímavější! — rozhořčeně vykřikla dívka. — A proč vůbec lidé spí? Já nechci a bez spánku se obejdu.
Žaneto, jak to nemůžeš pochopit, — trvala na svém maminka, — v noci tvůj rostoucí organismus nejen odpočívá, ale také se nabírá sil a energie. To je nezbytné, aby ses příští den cítila čilá a veselá. Proto, že se nevyspíš, budeš mít špatné známky ve škole, méně si zapamatuješ důležitých a užitečných informací. Nebo můžeš dokonce v rozhodujícím okamžiku zklamat své přátele!
Ale maminko! Já se vždycky dobře vyspím a hodně vím! — lpěla na svém Žaneta. — Brzy budou zimní prázdniny, pak se vyspím!
A tak se to opakovalo každý večer. Maminka přesvědčovala dceru, aby si lehla do postele, ale dívka odmítala a táhla čas. Chodila spát a usínala pozdě.
Čas letěl. Novoroční svátky skončily, zima se skončila. Na ulici vládla jaro.
Žaneta, jako dřív, se večer hádala s maminkou, která ji nutila jít spát včas.
Jednoho dne se v škole rozhodli uspořádat sportovní soutěž, které se měla zúčastnit Žanetina třída a děti z jiných škol.
Žaneto, zítra máte ve škole soutěž. Připomínám — ty se účastníš štafety, — řekla dívce maminka, — proto si musíš dnes lehnou dříve a dobře se vyspat. Aby sis zítra měla dost sil nejen běhat, ale vyhrát!
Maminko, já mám vždycky dost sil, uvidíš, já přiběhnu první, — chválila se dcera.
Dívka si lehla dříve, jak měla. Musela si koukat zajímavý kreslený film, pak dodělat obrázek. A ještě ji čekal nový výběr jejího oblíbeného časopisu, který musela přečíst právě toho večera. Dívka usla až blízko půlnoci.
Ráno, když zazvonil budík, Žaneta se moc nechcela vstávat, její oči se sama zavíraly a znovu a znovu se ponořovala do spánku.
Maminka už otevřela záclony, v pokoji bylo světleji.
Žanetě nezbývalo nic jiného, než vstát a jít se umýt. Dívka neměla vůbec síly se oblékat, jen si přála znovu si lehnout do své měkké teplé postele a usnout.
Ve škole všichni spěchali. Dokonce učitelka, kterou děti vždycky viděly v šatech, měla na sobě sportovní oblečení. Plánovala jít na tribuny, aby podpořila třídu během soutěže. V štafetách se zúčastnily čtyři školy a všechny chtěly vyhrát.
Učitel tělesné výchovy Kateřina Alexejevna shromáždila účastníky soutěže, mezi kterými byla i Žaneta, a dala jim rady, jak správně plnit úkoly na stadionu.
Žaneto, je s tebou všechno v pořádku? — zeptala se Kateřina Alexejevna, když viděla kyselý výraz tváře nevyspané dívky. — Vypadáš smutná.
Všechno je v pořádku! — neochotně odpověděla Žaneta. — Jsem jen nervózní.
A pak hry začaly: děti tahaly lano, skákaly v pytlích a pak začala štafeta s obručí.
Žanetina tým byl na druhém místě. Děti musely vyhrát poslední závod, aby zvítězily.
Dívka už neměla vůbec síly, byla velmi unavená. V rozhodující štafetě měla s vlajkou v ruce obběhnout kužel, vrátit se a předat vlajku dalšímu hráči.
Když se vlajka ocitla v Žanetině ruce, nemohla udělat ani krok — padla bez sil.
Dívku zvedli a odvedli do zdravotnické místnosti. Zdravotní sestra ji pečlivě prohlédla a zavolala maminku.
Vaše dcera je zcela zdravá, ale je velmi vyčerpaná, — řekla zdravotní sestra, — potřebuje si dobře odpočinout a bude zase čilá.
V místnosti byla přítomna i Žanetina učitelka, která se také velmi obávala o zdraví dívky. Pohledem výčitky se podívala na její maminku.
Proč jste včas neukládala dítě spát, zvlášť před tak důležitými událostmi? — přísně se zeptala Kateřina Alexejevna.
Promiňte mi, — tiše řekla Žaneta, — maminka není vinna, je to kvůli mně. Včera jsem dlouho nechtěla jít spát, přestože maminka naléhala.
Žaneta pochopila, že maminka ji každý večer neumlčuje jen tak, aby šla včas spát. Dnes zklamala své spolužáky.
Pokud nebude chodit spát v určitou dobu, brzy se v jejím deníku objeví i jedničky, protože organismu nebude chybět síla na učení.
