Mlhavé lesy byly vždy známé rozmanitostí bytostí, které v nich žily. To přitahovalo ostrozubé lovce, kteří sbírali zvířata do strašné sbírky krále Berlinie UMA-UMA. V tomto příběhu půjde řeč o bytosti, která byla neobvyklá i pro mlhavé lesy.
Našeho hrdinu jmenovali Přítel Barevnopluk. Přítelem ho nazývali proto, že se každý den snažil někomu pomoci. Jakýmkoli způsobem. I když ho o to nikdo neprosil. V tom spočíval smysl jeho života. A Barevnoplukem se stal díky své schopnosti střílet barevnou barvou z korálových výrůstků na zádech.
S takovým talentem mohl samozřejmě opravdu pomoci jen málo komu. Jednou přebarvil dům starešiny bez jeho vědomí, jindy namaloval babičce Gru dvojčata, aby je mohla rozlišit. Ale netušil, jaký zvrat mu připravuje osud! Přítel Barevnopluk pomůže celému mlhavému lesu a obdrží nejvyšší cenu puchobřichů! Ale pojďme postupně…
Jednoho dne se Přítel Barevnopluk jako obvykle vydal hledat ty, kteří potřebují pomoc. Najednou z úkrytu vyskočili ostrozubí lovci. Hodili na něj síť a zatáhli ho do klece vázané z větví.
Ze strachu si Barevnopluk zavřel oči a neotevřel je, dokud ho nenesli. A nesli ho velmi dlouho. Když klec položili na zem, už byla tma. Stiskli ho ze všech stran, prudce ho zvedli nahoru a pak ho hodili na něco měkkého.
Když otevřel oči a rozhlédl se, začal plakat, protože pochopil, kde se ocitl. Byl to hrad UMA-UMA. Barevnopluk poznal toto místo z vyprávění bláznivého Ježka – místního šílence, jediného, komu se podařilo odtud utéct. Ležel na hromadě slámy v jedné z mnoha klecí, které stály na nádvoří hradu. Vedle ohně seděli dva strážcové. Byli mnohem větší než ostrozubí lovci.
Mimochodem, ostrozubými lovci je nazývali proto, že jejich dolní zuby zcela zakrývaly nos. A tito strážcové měli zuby, které zakrývaly i čelo a sloužily jako jakási ochrana hlavy.
Mluvili velmi hlasitě. Barevnopluk se rozhodl obrátit se na ně a požádat o vodu. Ale jakmile otevřel pusu – někdo ho náhle prudce chytil za tlapku. Náš hrdina se odskočil a lépe se podíval: nikdo tam nebyl. Najednou se sláma pohnula a z hromady se ozval tichý šepot: „Neodvažuj se na ně obrátit, zbijí tě
