Tanky! Velké pancéřované stroje!
Máma, táta a Tomáš přišli do muzea vojenské techniky a chlapec pozorně studoval exponáty. Na některé stroje se dalo vylézt, a do jednoho mu dovolili usednout a řídit. Ale chlapci se nejvíce líbily tanky.
Táto, podívej se, jak je velký! A jaké má zvláštní kola!
Říká se jim pás, – táta sloužil v armádě a hodně věděl o tancích.
Jako hmyz?
Ano, skoro. Pásový pohon pomáhá tanku projet i tam, kde nejsou cesty. Pásy se zachycují do země a bojový vůz může projet i lesními nerovnostmi a strží.
Wow! To je skvělé! Já bych chtěl řídit tank!
Víš, že je tank velmi těžký? Co myslíš, kolik váží?
Asi jako slon, nebo ještě víc!
Samozřejmě víc, tank váží jako devět slonů! Kolem 45 tun.
To není možné!
Ano, představ si, jak je těžké jím řídit. Musíš se tomu dlouho učit. Pojď, podíváme se na další techniku.
Tomáš ještě dlouho chodil s rodiči po muzeu, ale jeho myšlenky se stále vracely k velkému krásному tanku, který váží více než devět slonů! Pevně se rozhodl, že až vyrůste, určitě bude řídit tank, i když se bude muset dlouho učit.
Ze muzea se rodina vrátila pozdě. Tomáš hned běžel do své pokoje a zavřel dveře. Máma šla připravovat večeři a táta si šel číst do obývacího pokoje. Najednou z chlapcova pokoje se ozval hluk.
Tomáši, je s tebou všechno v pořádku? – zeptal se táta.
Ano, všechno je v pořádku! – křikl Tomáš, ale z pokoje nevyšel.
Brzy máma zavolala všechny ke stolu. Tomáš se nespěchal, a z dveří dětského pokoje se ozýval podivný hluk.
Když se Tomáš objevil v obývacím pokoji, máma s tátou už seděli v kuchyni.
Táto! Pojď sem, podívej se na mě, já jsem tankista! – zavolal chlapec.
Táta vešel do obývacího pokoje... Tomáš, špinavý a rozcuchany, stál uprostřed pokoje. Na hlavě měl zelené plastové odpadkové vedro. Vyvrtал v něm dvě díry pro oči. Bílé prostěradlo bylo namalováno barvami a stalo se vojenským maskáčem. Tomáš si je uvázal kolem krku jako plášť. A na nohou měl velké tatínkovy gumové holínky.
Ano... Tankista, jinak bych to neřekl... – řekl táta.
Pojď, ukážu ti můj tank! – radostně zvolal chlapec a uchopiv tátu za ruku, vedl ho do své pokoje.
Táta už tušil, co uvidí. Tomáš slavnostně otevřel dveře.
Tady, podívej se, snažil jsem se! Vypadá to podobně?
Tank si chlapec vyrobil z postele. Posunul ji do středu pokoje. Prostěradla se stala pásy a mop se stal dělem. Na posteli se pyšnila židle a Tomáš na ni skočil jako na řidičské sedadlo.
Útok! – křikl chlapec a napodoboval zvuky střelby.
Ano, Tomáši! Vidím, že ses snažil! – řekl táta.
Pak se v pokoji objevila máma. Její oči se rozšířily, chtěla něco říci, ale jen si vzala hlavu do rukou.
Podívej se, mámo! Já jsem tankista!
Vidím, – odpověděla.
Vypadá to, že se večeře odkládá. Nejdřív si s tankistou musíme pokój uklidit, – řekl táta a tajně se Tomášovi podíval.
Ano! Mámo, neměj obavy, s tátou všechno uklidíme, ty si odpočiň.
Táta a Tomáš se hned do úklidu nepustili. Tomáš dlouho vyprávěl tátovi, jak je jeho tank konstruován. Vážil skoro stejně jako normální. A pak si táta sám sedl do "vozu" a dokonce i "střílel" z "děla". Když si vynahradili, rychle všechno vrátili na místo a hladoví, ale šťastní, šli na večeři.
Takto Tomáš překvapil své rodiče a stal se tankistou!
