Radio se již dávno stalo součástí našeho života, ale dnes jej lidé poslouchají především v autech a na telefonech. Na první radiopřijímače jsme však již dávno zapomněli.
Jednoho dne se mladý muž Pavel, jak obvykle, procházel parkem. Lišil se od svých vrstevníků. Ti raději trávili čas u počítačů a komunikovali spolu stále více přes telefon. Pavel naopak preferoval živé setkávání a procházky v přírodě. Rád si sedl do parku a četl si knihu.
I tentokrát Pavel seděl na lavičce v parku a četl si knihu, když najednou uslyšel ženský hlas vycházející z růžových keřů. Pavel se tam vydal. Nenašel tam však živou duši. V keřích ležel starý radiopřijímač. Zvuk z něj vycházel.
Dívka s příjemným hlasem čítala román, přesně ten, který si Pavel chvíli předtím začal číst. Byl ohromený. Dívka měla příjemný hlas a s velkým porozuměním dělala komentáře během čtení románu.
Pavel si rádio vzal s sebou. Kdykoliv měl volnou chvíli, zapnul si rádio a poslouchal příjemný hlas dívky. Ale nejen hlas se mu líbil, miloval literaturu, kterou si dívka vybírala.
Když Pavel určil frekvenci tohoto rozhlasového kanálu, nemohl určit název rozhlasové stanice. Podle údajů dostupných ve veřejných zdrojích takový kanál jednoduše nemohl existovat.
Pavel začal poslouchat tento kanál stále více a všiml si, že vysílání bylo přerušováno v určité dny a hodiny. Protože byla dívka velmi vzdělaná, Pavel si myslel, že studuje na vysoké škole, pravděpodobně na fakultě související s literaturou. Začal přemýšlet, jak ji najít. Během všech těch dnů, kdy poslouchal rádio, se mladý muž do dívky zamiloval.
Čas plynul. Pavel neustále poslouchal rádio a snil o tom, že by se s touto dívkou mohl setkat a mluvit s ní osobně. Byl si jistý, že je stejná jako on, že se liší od svých vrstevníků, protože bylo jasné, že velmi hodně čte.
A jednoho dne se dívka v jednom z vysílání rozhodla vyprávět, jak si vytvořila svůj kanál. Její matka byla vědkyně a vytvořila veškerou potřebnou aparaturu a obsadila určitou rozhlasovou frekvenci. Vyprávěla svým posluchačům o tom, co sama věděla. Ale nikdo ji neposlouchal. V dnešní době není módní poslouchat rádio, zvlášť vědecká témata. Když její matka onemocněla, rozhlasový kanál byl opuštěn. A když její matka zemřela, dívka se rozhodla pokračovat v jejím díle na její paměť. Nyní se dělí se svými posluchači tím, co sama ví. Řekla, kde studuje.
Následující den si Pavel vzal starý radiopřijímač a vydal se na vysokou školu, kterou dívka jmenovala. K němu přistoupila dívka:
Dobrý den, odkud máte tento radiopřijímač?
Našel jsem ho v parku.
Odpověděl Pavel.
Toto rádio vytvořila moje matka. Chytá pouze jeden jediný kanál. Poslouchali jste ho?
Prostě jsem se do tohoto kanálu zamiloval. Vy vést tento kanál?
Zeptal se mladý muž.
Ano, to jsem já. Líbí se vám?
Velmi. Snažil jsem se vás najít. Jste skvělý společník. A v dnešní době je tak těžké najít někoho, kdo netráví čas u počítače nebo se nedrží telefonu. Ale vy, stejně jako já, preferujete knihy, mám pravdu?
Ano, máte pravdu.
Odpověděla dívka.
Od té doby se již nerozloučili. Vyzvedával ji z vysoké školy, šli do parku, kde dlouho seděli na lavičce a mluvili. Rozhodli se nainstalovat rádio v tomto parku a číst knihy pro všechny. Brzy se v parku začali scházet mladí lidé a poslouchali vysílání.
A konečně se odpoutali od svých telefonů a počítačů. Mladí lidé začali posílat své návrhy na zlepšení rozhlasového kanálu. Brzy už v parku nebylo dost laviček.
Není nic lepšího než živé setkávání. Nezapomínejte se setkávat s přáteli a blízkými. A svět se vám objeví v úplně nových barvách.
