Stalo se jednou, že se tygřátko objevilo.
Bylo krásné, jako malé dítě.
A táta s mámou se jím začali pyšnit,
Nevěděli, kým by se vyvíjelo.
A tygřátko rostlo, miloval si pohrávat,
A nad přáteli byl vždy připraven si dělat legraci.
A tak jednoho dne se toto dítě rozhodlo si zahrát legraci na svém příteli Levovi,
A co z toho vzniklo, to si musíme říci.
Přinesl velkou krabici a říká: "Můj příteli, drž si ji!"
A Lev se dívá na takovou, zvedl hlavu a leží.
Lev se zvedl, hned si ji vzal, otevřel, chytil a vykřikl.
Tam byl kaktus, zabodl svůj trn a Lev silně vykřikl.
Tygřátko se smála, drží si břicho, a Lev smutně kouká.
"Proč to děláš? Bolí mě to!" Ale přítel leží a chechtal se.
Lev si položil krabici a vzal si kaktus s sebou.
Odešel daleko, naplněn byl jedinou bolestí.
Tygřátko se zvedlo, vidělo lva, který šel vedle hory.
Běželo za ním, dostihlo ho, stálo před ním jako zeď.
U přítele byly slzy na tváři, tygřátko to vidělo.
Objalo lva a řeklo: "Odpusť mi, je mi to líto!"
Od té doby se tygřátko změnilo,
Žertovalo, ale laskavěji.
Stalo se s Levem takovým přítelem,
A život se stal jasnější.
