Žila byla na světě malá holčička jménem Mášenka. Spolu se svou maminkou často chodila do obchodu nakupovat potraviny a když procházely kolem oddělení s hračkami, zůstávala stát a s úžasem si prohlížela krásné panenky, velké stavebnice a plyšové hračky.
A tak se stalo, že při další návštěvě obchodu Mášenka uviděla krásnou plyšovou pandu. Byla obrovská, černobílá, chlupatá a jako živá se dívala na Mášenku a usmívala se na ni. Mášence se tak moc chtělo, aby se tento zázrak usídlil u ní doma, v jejím pokojíčku. Navíc brzy budou mít narozeniny a tohle je přesně ten dárek, který by tak ráda dostala k vytouženému kouzelnímu svátku.
Holčička se rozplakala a začala prosit maminku, aby jí tu hračku koupila hned. Ale maminka měla tolik tašek v rukou a po nákupech jí nezbyly žádné peníze, a tak dceři slíbila, že jí tu hračku koupí o něco později, na Mášenčiny narozeniny.
Když přišly domů, holčička nemohla zapomenout na krásnou pandu, kterou viděla ve výloze obchodu.
Mášenka ještě jednou přišla k mamince a říká:
Maminko, nemohly bychom jít hned teď a koupit tu úžasnou hračku? Vždyť zítra ji můžou koupit jiné holčičce a pak já zůstanu úplně bez dárku.
Sluníčko moje, určitě ti tu pandu koupíme, až nastane tvůj den narozenin. Teď je venku noc, obchod je už zavřený.
Mášenka se smutně podívala na maminku a odešla do svého pokoje. A tehdy se Mášenka rozhodla, že půjde do obchodu a koupí si hračku sama. Samozřejmě teď nikam nepůjde, venku je noc, ale zítra holčička určitě něco vymyslí a vydá se za svým snem do dětského obchodu s hračkami.
Nastalo ráno a maminka odvedla Mášu do školky. Jako obvykle celý den se děti ve skupině učily psát, číst, počítat, vyráběly různé výrobky a hrály si s hračkami. A pak nastal čas odpoledního spánku. Všechny děti si oblékly svá roztomilá pyžamka, složily na židličky věci a lehly si do postýlek. Mášenka si také lehla pohodlně, aby co nejdřív usnula, ale krásná plyšová panda jí pořád nevycházela z hlavy.
Dlouho nepřemýšlela a když viděla, že všechny děti už tvrdě spí ve svých postýlkách, Mášenka se rozhodla tiše, nepozorovaně vylézt zpod deky a vydat se za svým snem do obchodu s hračkami. Nepozorovaně prošla kolem paní učitelky, holčička se vydala po známé cestě do obchodu, kde s maminkou často bývaly. Dlouho běžela Mášenka po cestičce, ale pořád nemohla najít ten pult s hromadou barevných hraček.
A pak nastal večer, venku se udělalo docela chladno a skoro tma. Mášenka se polekala a rozhodla se přece jen vrátit zpátky do školky, aby ji nenadávali. Ale když se otočila, holčička pochopila, že zabloudila. Žádné obchody ani jiné domy, které ji teď obklopovaly, holčička dřív neviděla, a proto nevěděla, kterým směrem se má vydat.
Jde Mášenka, pláče, a najednou k ní přichází babička a ptá se:
Holčičko, proč to večer sama chodíš po ulici? Kde je tvoje maminka?
Ztratila jsem se. Hledala jsem svůj oblíbený obchod s hračkami a asi jsem šla kolem. Teď nevím, kam mám jít.
Odpověděla Mášenka.
Pojďme se v tom vyznat. Jak se jmenuješ?
Zeptala se babička.
Mášenka.
A s kým bydlíš?
S maminkou.
A chodíš do školy nebo do školky?
Ano, chodím do školky.
Jak se jmenuje?
Moje školka se jmenuje „Jahodka
