V jednom malém městečku žila rodina: maminka, tatínek a malá holčička jménem Markéta. Nedaleko od jejich domu se nacházelo několik jezer, kam obyvatelé jezdili v létě na piknik. V zimě sem zase děti přibíhaly bruslit, předvádět si, co se naučily, a kdo jezdí nejrychleji ze všech.
Markéta byla jedna z nejlepších, protože už ve čtyřech letech jí tatínek daroval k narozeninám ty nejdražší brusle, jaké v obchodě byly. A od té doby holčička každý zimní den, když se voda pokryla tlustým ledem, jezdila spolu s tatínkem bruslit.
Ještě v raném dětství viděla Markéta v televizi zajímavý pořad, kde krásné holčičky-krasobruslařky kroužily na ledě za doprovodu krásné hlasité hudby. Co všechno předváděly: točily se, prováděly různé složité triky.
A Markétě se moc líbilo, když holčičky-krasobruslařky tančily na ledě společně s partnery — chlapci. Markéta mohla hodiny sedět u televize, nespouštět oči, a celou tu dobu snila o tom, že se naučí tak krásně bruslit jako všichni ti lidé z televizní obrazovky.
A Markéta také čekala, kdy jí konečně bude sedm let a půjde do speciální školy, kde krásná slečna učí takové děti bruslit na ledě a provádět ty nejkrásnější triky za doprovodu hudby.
A pak nastal ten dlouho očekávaný den — Markétě bylo sedm.
Maminko, tatínku!
Probudila se holčička, přiběhla do obývacího pokoje a vykřikla ze všech sil.
Dnes přece mám narozeniny, je mi celých sedm let. Můžu teď přece jít na hodiny k té krásné slečně, která učí takové děti jako jsem já krásně bruslit na ledě?
Maminka a tatínek se na dcerku podívali s úsměvem.
No, připravili jsme ti dárek. Ale asi jsi kouzelnice, když jsi uhodla, co přesně tě čeká.
Zasmála se maminka.
Dnes jdeme na první hodinu, kde si nasadíš brusle a budeš cvičit společně se skupinou.
Hurá, hurá, konečně ten den nastal!
Markéta se zaradovala a rozběhla se převléknout pyžamo. Už za patnáct minut stála v chodbě, umytá, najedená a oblečená, připravená na nové zážitky a úspěchy.
Od té doby Markéta začala chodit na hodiny. A od té doby měla holčička sen — chtěla se stát tou nejlepší krasobruslařkou. Proto Markéta cvičila navíc sama, když všechny děti po hodinách odcházely domů.
Holčička chodila spolu s tatínkem na jezero a procvičovala techniku bruslení samostatně, už bez učitelky.
Jednou, v jeden z chladných zimních dnů, když se na obloze objevilo slunce, ale mráz nepovoloval, a hodiny ve skupině krasobruslařek byly kvůli silnému mrazu zrušeny, se Markéta rozhodla jít bruslit.
Tati! Tatínku! Půjdeme dnes na kluziště?
Sotva otevřela oči, vykřikla Markéta, aniž by vylezla z postele.
A máš hotové úkoly? Tak nejdřív si dej do pořádku úkoly, a pak teprve půjdeme na tvoje kluziště!
Odpověděl Markétě tatínek.
Tati, nic nám nezadali, můžeme vyrazit hned teď.
Stála si na svém Markéta.
Ale tatínek neslyšel Markétinu odpověď a rozhodl se, že dcerka se pustila do úkolů.
Mezitím se Markéta tiše sbalila, oblékla se teple, vzala své krásné brusle a vydala se k jezeru sama.
Chvilku si sama zabrusluji, nedlouho, a nikdo si nevšimne, že nejsem doma.
Markéta běžela k jezeru, nasadila si brusle a vydala se na led. Holčička už stála na ledě docela jistě, mohla bruslit velmi rychle a dokonce se točila. A najednou se pod jejíma nohama ozval hlasitý praskot, před ní se vytvořila obrovská trhlina. Markéta ani nestačila mrknut okem, když najednou propadla do propasti a ztratila vědomí.
Markéta otevřela oči — všechno kolem ní zářilo. Holčička se rozhlédla po stranách, nemohla pochopit, kam se to dostala. Jen obrovské kry ledu kolem ní připomínaly skutečnou jeskyni. Markéta opatrně vstala, a najednou se před jejíma očima objevila krásná žena v bílých nádherných šatech. Na hlavě měla korunu, která se třpytila jako diamanty.
Dobrý den, Markéto. Už dlouho tě sleduji, moc se snažíš a velmi krásně bruslíš.
Chladným tónem pronesla žena.
Markéta se z nějakého důvodu ani trochu nebála.
Dobrý den, děkuji. Moc chci být opravdovou krasobruslařkou a bruslit nejlépe ze všech, aby mě ukazovali v televizi a celé naše městečko mi tleskal.
Odpověděla holčička.
A chceš, abych ti pomohla?
Najednou se zeptala žena.
Mávla rukama, její koruna se rozzářila jasnými barvami a Markéta se najednou proměnila v krásnou krasobruslařku v třpytivých modrých šatech. Kolem ní se najednou objevilo mnoho diváků, kteří tleskali a křičeli:
Markéto, jsi ta nejlepší a nejkrásnější!
Markéta na chvilku zavřela oči a tak moc si přála, aby toto štěstí trvalo co nejdéle.
A najednou, když otevřela oči, Markéta se ocitla ve svém pokoji.
Copak to všechno byl sen?
Zamyslela se holčička.
Pak přenesla pohled na noční stolek u postele. Na něm uviděla nádherné nové brusle s krásnými vzory. Vedle bruslí pečlivě ležely koncertní šaty jasně modré barvy, stejné, jaké se jí právě zdály.
Vždyť to byla opravdová královna zimy, která plní sny!
Pochopila Markéta a tiše se usmála, protože její sen se splnil.
Čtěte pohádky a vaše sny se změní ve skutečnost.
