Naše novoroční příběh se odehrál v nejkouzelnějším lese, přesněji řečeno ve škole pro malá zvířátka.
Děd Mráz se rozhodl uspořádat slavnost pro zvířátka. Zajíček a Medvídek o tom slyšeli. Mimochodem, byli přátelé od dětství, protože vyrůstali v sousedních norách.
Tady Zajíček řekl:
Představ si, Mišáčku, jak je skvělé, že Děd Mráz uspořádá slavnost.
Z radosti dokonce bušil tlapkami na stůl.
Všichni budou zpívat, veselit se a dávat si navzájem dárky. A já jsem ti už připravil dárek.
Při těchto slovech se Zajíček chválil.
Medvídek naopak smutnil, ale nic si neukazoval.
A já jsem si také už myslel, co ti dám na Nový rok.
Souhlasil.
Tak se budeme bavit na slavnosti.
A přátelé se vydali domů a cestou si povídali o svých karnevalových kostýmech. Domluvili se, že se nebudou převlékat za nějaké pohádkové postavy, ale za sebe navzájem. Vždyť byli opravdu nejlepší přátelé.
Doma se Medvídek posadil a hluboce se zamyslel.
Jeho maminka medvědice se tím znepokojila a zeptala se ho:
Proč jsi takový smutný, Mišáčku? Nestalo se ti něco?
A Medvídek jí všechno vyprávěl: jak se Děd Mráz rozhodl v jejich škole uspořádat slavnost; jak se s Zajíčkem domluvili, že si budou navzájem dávat dárky, a jak si ani nemůže představit, co by mohl svému příteli koupit, když ten už má svůj dárek dlouho připravený.
Nestrachuj se, Mišáčku, raději se zeptej všech svých přátel, možná ti někdo poradí.
Medvědice ho utěšovala.
Na tom se domluvili. Medvědice nakrmila Medvídka chutným obědem a pustila ho ven.
Medvídek dlouho přemýšlel, kam by měl jít. Nakonec se rozhodl jít nejdřív k Veverčce. Vždyť je si Zajíčkem velmi podobná. Je stejně čilá a pořád skáče, možná mu poradí, co koupit příteli.
Ahoj, Veverčko.
Medvídek se zdvořile pozdravil.
Pomoz mi prosím vymyslet dárek pro Zajíčka.
Oh, to není vůbec těžké.
Veselě odpověděla.
Dej mu spoustu smrkových šišek nebo oříšků.
Děkuji ti, ale myslím, že to není to, co by Zajíček na Nový rok chtěl.
Upřímně, ale trochu smutně jí poděkoval.
Medvídek se odvážil jít i k Vlkovi, tak moc chtěl přítele potěšit dárkem:
Vážený Vlče, co byste dál svému příteli?
Ó-ó-ó.
Vlk si snivě oči.
Já bych dal malého tučného prasátka.
Medvídek se vyděsil a dal se na útěk. Pochopil, že ani tady mu nikdo neporadí. Nezbývalo mu nic jiného, než jít dál.
Rozhodl se jít k Lišce:
Ona se určitě vyzná v dárech.
Pomyslel si.
Když ji konečně našel, hned se zeptal:
Liščko, co byste dala svému příteli?
To je přece velmi jednoduché.
Smála se Medvídkovi.
Já bych dala krásné zrcadlo, aby se v něm obdivovala, a hřeben, aby měla srst v pořádku.
Děkuji ti, Liščko.
Medvídek jí poděkoval, protože byl velmi zdvořilý, a pokračoval dál.
Přemýšlel, na koho by se ještě mohl obrátit, ale pochopil, že je to marné. Každý radí dárek, který by si přál sám, a žádný z nich by Zajíčkovi nevyhovoval.
Medvídek se velmi rozrušil a zarmoutil. Zbývala mu už jen jedna možnost, jak vymyslet dárek pro přítele.
Půjdu si k Sněhurce.
Vykřikl.
Ona mi určitě pomůže.
Jel a jel, a pak se z za stromů objevil Dědův dům, a jaké štěstí, na verandě byla právě Sněhurka a povídala si se sněhuláky. Už zdaleka si Medvídka všimla.
Ahoj.
Pozdravila ho.
Já už vím o tvém problému, právě jsem na tebe čekala. Pojď, my s Dědečkem Mrazem jsme si už dávno vymysleli dárek pro Zajíčka.
Jaké bylo štěstí Medvídka, když se tímto dárkem ukázala obrovská hračka mrkev.
A konečně přišel den novoroční slavnosti. Zajíček dal Medvídkovi sud chutného medu a byl velmi rád, když viděl svůj dárek.
Teď si mohu mrkev nejen jíst, ale také ji obejmout místo polštáře a hrát si s ní.
Nemohl skrýt svou radost.
Takto se přátelé nejen skvěle bavili na školní slavnosti, ale také se navzájem potěšili svými dárky, a to jen proto, že se je snažili pečlivě vybrat.
Čtěte pohádky a vždy budete vědět, co koupit příteli na Nový rok!
