Bylo to dávno, velmi dávno. V nejkrásnějším místě na zemi, v zemi s melodickým názvem Alanie, žil si Mistr s kouzelným rukama. Všechno, čeho se dotkl, se okamžitě stalo neuvěřitelně krásným.
Slyší Mistr, jak šumí bouřlivá řeka Terek a vyhazuje horské balvany. Chytí jeden a v rukou Mistra se kámen proměňuje v hravého koníčka.
Spatří náhodou zlomenou větev, kterou zlomil vichřivý jarní vítr, vezme si ji a větev se stává válečným mečem.
Všimne si u věže střepů hliněné nádoby, kterou rozbila malá zlobivá Dzerka, sebere je a jako by na příkaz kouzelné hůlky se proměňují v dětský ptáčka-píšťalku.
Pověst o Mistru se rozšířila po celé Alanii, v každém koutu se vyprávěly legendy o jeho kouzelných rukách. Potěšoval všechny, ale zlobivou Dzerku, která bydlela v sousedství, se mu nedařilo překvapit. Dlouho Mistr přemýšlel a rozhodl se pro ni vyrobit panenku: všechny dívky rády hrají si s panenkami.
Dlouho se procházel po kvetoucí smaragdové Alanii a hledal materiál na výrobek, který by přinesl radost malé dívčici, ale nic vhodného nenašel. Sedl si na velký horský kámen a zarmoutil se.
Zvedl hlavu k azurovému nebi, vdechl vzduch křišťálových hor a viděl, že k němu někdo letí. Odkud se vzala malá jarní vlaštovka. Hodila mu do kouzelné dlaně malý kousek slámy…
Mistr se podivil, zmačkal ji v rukou a objevila se slaměná panenka. Přišel k malé Dzerce a dal jí dar, ale ta jen mrkla a řekla: "Až padne jarní déšť, moje hračka se namočí. A co s ní budu dělat?"
Mistr se zamyslel a znovu se vydal do průsmyku. Sedl si na největší kámen, který vyhodila bouřlivá řeka, a zvedl oči k alaninskému modrému nebi. Vidí, jak k němu letí vlaštovka a nese kousek hlíny…
Mistr se zamyslel, zmačkal kousek prsty a objevila se hliněná panenka. Znovu se vydal k Dzerce, ale marně. Vlastní dívka řekla: "Počasí na jaře je tak proměnlivé: jednou padne déšť, jednou slunce tak pálí, že chceš pít. Půjdu si pro vodu a panenku zapomenu na slunci. Praskne a rozpadne se. A co s ní budu dělat?"
Zručný řemeslník se úplně zarmoutil a šel do háje. Možná mu stromy a byliny Alanie poradí. Náhle uslyšel ptačí zpěv, zvedl hlavu a znovu viděl známou vlaštovku. Tentokrát přinesla vlaštovka v zobáku kousek měkkého hedvábí. Mistr z něj vytvořil panenku neobyčejné krásy.
Její šaty se třpytily a rukávy byly vyšívány složitým vzorem. Pas byl obtočen zlatým páskem a na malé hlavičce byla čepička s jemnou pavučinou závoje.
Mistr se radoval z výsledku a rychle běžel k Dzerce. Ta si hrála a sbírala hrášek do košíčku a poslouchala rozhovor hráškových kuliček. Když viděla panenku, Dzerka zářila štěstím: oči jí zableskly a na obličeji se objevil radostný zářivý úsměv.
Skákajíc, řekla: "Konečně jsi udělal to, na co jsem tak dlouho čekala! Mohu si s touto panenkou hrát jak v nepříznivém počasí, tak v horku. Nic jí není strašné! Budu ji chránit a milovat. Vždyť jsi do ní vložil své srdce. Děkuji ti, Mistře!"
Dzerka objala Mistra a utekla si hrát s panenkou tak rychle, že jarní vítr jí nestačil.
Mistr se rozhlédl kolem a ulehčeně si oddechl. Byl rád, že potěšil malou dívčici. Chvíli postál a znovu se spěchal do dílny — pokračovat v tvorbě zázraků, které přinášely tolik radosti a štěstí dětem i dospělým.
