Leto právě uletělo,
Brzy podzim a zima.
Had se zamyslel nad tím:
«Nemám kožich já vůbec!
Zvířata mají teplou srst,
Já mám jen kůži — směšné je!»
A vzdychal na pahorku.
Jeho myšlenky byly smutné.
Kolem šla krásná liska,
Rudý kožich nesouc.
Syčel za ní had:
«Ach, jak škoda, že není můj!»
Vlk uslyšel výkřik duše
A řekl mu: «Neblázni!
V kožichu bys neplul —
Své tělo bys si poranil.
Kožich nám, zvířatům, je potřeba,
Protože zima je pro nás těžká.
Srst v mrazech chrání,
Je to štít proti chladu!
Ty zimou v norce
Spíš pod tímto pahorkem.
Srst ti vůbec není potřeba,
Jako ani sytá večeře v zimním spánku».
V této pohádce je ponaučení:
«Závist je špatná, můj příteli».
