V jedné velmi staré knihovně stál velký kouzelný knihovní regál. Dokázal určit, jak dobře člověk umí číst, a na základě toho mu nabídl tu či onu knihu ke čtení. Stačilo jen říci: "Co bych si měl přečíst?", a dveře regálu se chytře otevřely a na polici ležela jím vybraná kniha.
V dávných dobách byly v knihovnách fronty k tomuto úžasnému regálu, ale postupem času lidé čtli stále méně. Knihy ustoupily do pozadí, nyní je nahradily elektronické ekvivalenty umístěné v hlubinách nekonečné Globální sítě. Již nebylo třeba stát ve frontě u knihovního regálu, stačilo si vybrat požadovaný katalog ve virtuálním prostředí, a někdy bylo ještě jednodušší prostě si knihu nebo požadované shrnutí vyhledat na webu. V knihovně bylo stále méně a méně návštěvníků a byla zavřena. Majetek knihovny byl vystavený na prodej.
A tak se jeden sběratel starožitností zajímal o regál, jehož pověst se rozšířila daleko za hranice města, kde se nacházel. Protože se k tomuto jedinečnému kusu nábytku dlouho nikdo nepřibližoval, všichni už zapomněli, že je kouzelný. Regál se prodal za pár haléřů.
Sběratel bydlel v rozsáhlém domě. Velmi miloval staré věci a zdobil jimi svůj dům. Sběratel se nikdy předtím nezamýšlel nad funkčními možnostmi svých nákupů. Ale když mu byl regál doručen domů, rozhodl se podívat, co je uvnitř, ale otevřít jej se mu nepodařilo. Pak jej jednoduše umístil do své pracovny jako dekorační předmět.
Jednoho večera vstoupil syn sběratele, malý Petr, do otcovy pracovny a chtěl si tam hrát. Na otcově stole viděl elektronickou knihu.
Co bych si měl přečíst?
Zamyšleně se zeptal chlapec.
A najednou se dveře regálu otevřely a na polici ležely knihy s pohádkami "Koloběžka" a "Řepa". Chlapec se vyděsil a běžel volat rodiče. Když vstoupili do pracovny, viděli otevřený regál s knihami.
Jak jsi jej otevřel?
Překvapeně se sběratel zeptal syna.
Já jej neotevíral. Otevřel se sám.
Dlouho jsem se jej snažil otevřít, ale nic mi nevyšlo. Vzpomeň si, možná jsi na něm náhodou něco stiskl?
Já ti říkám, že jsem ten regál neotevíral. Ani jsem se k němu nepřibližoval. Chtěl jsem si hrát s tvou elektronickou knihou, když jsem ji vzal do ruky, tak jsem si sám nahlas položil otázku, co bych si měl přečíst. Právě tehdy se regál otevřel.
Vyprávěl šestiletý chlapec.
Úžasné.
Vykřikl sběratel.
Když si chlapec z regálu vzal pohádky o Koloběžce a Řepě, nábytek se zavřel a otevřít jej znovu se jim nepodařilo. Chlapci se knihy velmi líbily, byly poměrně barevné a písmo pro něj bylo právě vhodné. Běžel do svého pokoje a začal si pohádky číst.
Mezitím se sběratel nemohl pochopit, jak se stalo, že se regál otevřel sám. Pozval si tesaře na montáž nábytku, ale ani ten nemohl regál otevřít. Pak se rozhodl zeptat se pracovníků knihovny, jaký to podivný starožitný kus si koupil. Ale žádný z dnešních pracovníků knihovny mu nemohl říci nic rozumného. Ale jedna z pracovnic mu doporučila, aby se obrátil na knihovníka, který už dávno odešel do důchodu - Ilju Petroviče.
S obtížemi se sběrateli podařilo najít adresu důchodce. Přijel k němu domů a Ilja Stepanovič mu vyprávěl, že je regál kouzelný.
A jak jej otevřít?
Stačí jen říci: "Co bych si měl přečíst?", a regál si sám vybere knihu pro vás
Odpověděl důchodce.
A proč mi prodali takový kouzelný regál za pár haléřů?
Jde o to, že v dnešní době lidé čtou velmi málo knih. A tak se kouzelný knihovní regál stal nikomu nepotřebný.
S bolestí odpověděl Ilja Stepanovič.
Sběratel se vrátil domů a přistoupil k regálu.
Co bych si měl přečíst.
Opatrně řekl.
Dveře knihovního regálu se otevřely, na polici ležela kniha A.S. Puškina "Evžen Oněgin".
A skutečně, právě tuto knihu si sběratel kdysi dávno přečetl jednu z posledních, ale nikdy ji nečetl do konce. Vzal si knihu a začal ji číst, a tak se do ní ponořil, že čítal celou noc.
Ráno si sběratel uvědomil, že on a jeho rodina opravdu téměř přestali číst knihy. A rozhodl se to napravit. Nyní každý večer navštěvovali kouzelný regál a trávili 2-3 hodiny denně čtením knih. Regál se jakoby omladil, protože začal nový život!
