Žil byl velmi sportovní a vynalézavý malý sysel Kilsus. Kilsus se narodil jinak než všechny ostatní děti – vzhůru nohama – a jeho maminka mu dala toto podivné jméno. Přečtěte si jeho jméno pozpátku, a všemu porozumíte.
V mrazivý zimní den sladce spal Kilsus v své teplé norce. Snilo se mu o jeho přátelích – sysleních a veverčkách, se kterými si tak vesele hrál v létě na okraji lesa.
Mezitím veverčky obratně skákaly z větve na větev hustých jedliček.
Brzy bude Nový rok, tento svátek se slaví s přáteli, pojďme navštívit naše přátele sysly. Tak moc mi chybí Kilsus!
Navrhla Šípková.
Jak je probudíme? V zimě spí tak hluboko.
Odpověděla veverka Pušinka (tak jí říkali pro její rychlost).
V Nový rok se splní všechna přání, navrhuji si přát, aby se syslové probudili na tři dny.
Správně, a my ozdobíme všechny jedličky na našem okraji barevnými girlandami a zavěsíme si jasné lucerničky!
Ukážeme jim krásu slavnostního zimního lesa, zahrajeme si sportovní hru, už jsme si dlouho nehrály.
Celý týden veverčky zdobily lesní okraj.
A pak přišel svátek. Zvony odbily dvanáct. Veverčky vypustily slavnostní ohňostroj do nebe, který dunění zní jako hrom nad zimním lesem.
Kilsus si potřel oči a zívaje otevřel dveřičky své norky: "Kdo to tak hlučí venku?"
Myslel si. Barevné jiskry a lesklé hvězdičky ohňostroje na něj padaly z nebe:
Má-má! Pomoc! Meteorický déšť! Konec světa!
Sysel ze strachu vykřikl. Vyrazil vpřed po sněhu, při každém kroku se propadal až po pas.
Kilsus si neuvědomil, jak se ocitl na lesní louce, kde na něj čekaly jeho kamarádky veverčky a vystrašení ohňostrojem, stejně jako on, přátelé syslové.
Šťastný Nový rok! Nebojte se – to je novoroční ohňostroj, přináší radost!
Vykřikly veverčky chórem.
A já si myslel – infarkt.
Zašeptal sysel Tečka (tak mu říkali, protože rád stál vztyčený) a chytil se levého prsou.
Promiňte, pokud jsme vás vystrašili. Tak jsme se vám chtěli podívat, pogratulovat vám k svátku a si s vámi zahrát.
Prosila odpuštění Pušinka.
Přátelé se vrhli do náruče, gratulovali si k Novému roku, tančili si v kruhu. Hráli si také na sněhové koule – syslové je nikdy neviděli. Než si vzali sněhovou kouli do tlapky, prohlíželi si ji, čichali a dokonce ji ochutnali. Veverčky to velmi bavilo, chichotaly se a házely na sysly sněhové koule, dokud se neocitli po krk v sněhu.
Dost, dost. Vaše výhra!
Vzdali se syslové.
A co se stalo s řekou, proč je tvrdá?
Zeptal se překvapený Kilsus, když sešel k řece pít a náhle se sklouzl a padl.
Zamrzla mrazem.
Vysvětlila Šípková.
Aby Kilsus nepadal pořád, přinesla mu Pušinka z lesa silnou hůl. Sysel se směšně pohyboval po ledu, nohy mu ujížděly, ale brzy se naučil a už s rozběhem klouzal po ledu řeky, zatímco hůlkou si valil sněhovou kouli před sebou.
Dáls gól! Trefil jsem tě sněhovou koulí do tlapky.
Vykřikl vynalézavý Kilsus na Šípkovou.
Proč mi do tlapky, pojďme si postavit něco živého a bít to!
Řekla uražená Šípková.
Já taky chci sněhovou kouli odpalovat, Pušinko, přines mi taky hůl!
Požádal Tečka.
A mně!
A mně!
Požádali všichni syslové.
Pušinka rychle běžela do lesa a přinesla všem hole se zahnutými větvičkami na jednu stranu, aby se sněhová koule lépe odpalovala. Další veverka přinesla dva sušáky na houby obdélníkového tvaru:
Tady, budeme do nich dávat góly, stejně tak bez práce stojí!
Pojďme se rozdělit na týmy po šesti: jeden u sušáků – brankář, tři útočníci v centru a dva obránci – budou bránit bránu.
Navrhl Kilsus.
Kluci začali hru, ale sněhová koule po dvou odpalech někam zmizela. Syslové se rozběhli po ledu všemi směry a hledali ji.
Našel jsi ji?
Ptal se jeden sysel druhého.
Ne, a ty?
Chichotajíce se veverčky vysvětlily, kam sněhová koule zmizela. Pak Kilsus běžel do své norky, našel tam malý kousek pryskyřice zbylý z míče, smíchal ho s kamínky, aby byl těžší, a vrátil se k přátelům:
Tady je nádherný kuličku, bude nám dokonalý na hru!
Tři nezapomenutelné dny strávili přátelé spolu. Vesele si povídali a s chutí hráli novou hru Kilsusa.
Uhodli jste: "Jakou sportovní hru vymyslel Kilsus?"
Ale postupně se spánek vrátil k sysům a veverčky provázely každého do jeho norky a loučily se do jara.
