V hustém, divokém lese žili pracovití trpaslíci. Ani v zimě si nelenošili, ale pomáhali lesním obyvatelům získávat potravu. Navíc čistili koruny stromů od sněhu, aby jasné slunce mohlo proniknout do každého koutu houští.
Trpaslíci velmi milovali zimu, ale koncem února začínali toužit po teplých dnech.
Jednoho dne se rozhodli vydat se na hledání jara.
Trpaslíci běží po stezce a naproti jim jde podzim.
A ptá se jich:
Kam to tak spěcháte?
Hledáme jaro, spěcháme k němu!
Podzim chtěl trpaslíky okouzlit a místo jara vládnout v lese, začal jim ukazovat stromy zdobené zlatem. Malí lesní obyvatelé neměli rádi šedé deštivé dny. Nenechali se zlatem svést.
Běželi dál. Naproti jim jde zima.
Kam to tak běžíte, trpaslíčkové?
Hledáme jaro, spěcháme k němu!
Zima chtěla v lese zůstat déle. Začala chválit svou krásu, stříbřit stromy a keře. Ale trpaslíkům to už nezajímalo: všechno je dlouho v sněhu. Zima se rozhněvala a začala cestu zametávat, přinášet mráz. Malí muži zmrzli a aby se zahřáli, běželi dál.
Ocitli se na louce. Vidí, že tam jaro vládne na plné kolo! Ptáčci si zpívají, potůčky tekou, na místech bez sněhu se objevují první sněženky, probíjí se smaragdová tráva.
Jak se to trpaslíkům líbilo! Jaro se potěšilo, obdarovalo hosty jasnými paprsky slunce. Lesní obyvatelé začali zářit a pomáhali své přítelkyni s domácností.
A jaro je stále teplejší a krásnější: ví, že brzy přijde v návštěvu léto.
