Na kalendáři jsou už poslední dny prosince, brzy přichází Nový rok a Vánoce! Na ulici i v obchodech panuje předvánoční shon, všichni kupují dárky pod stromek a pochutiny na slavnostní stůl. Školáci se těší na vánoční prázdniny a sní o tom, že by co nejdříve vytáhli sáně a lyže.
Ale letos byla zima překvapivě teplá, mnoho lidí si ještě ani zimní věci nevytáhlo, protože Mráz zapomněl na naše kraje.
Daša a Ariša si s pomocí maminky samozřejmě už ozdobily živý, hustý stromek, vyzdobily ho girlandou, barevnými perleťovými koulemi a různými figurkami, a na samý vrchol si daly malou Vánoční hvězdičku.
Dům se naplnil kouzelným vůní živé chvojí, která ještě více připomínala blížící se Vánoce. Pod stromek postavily Dědečka Mráze a Sněhurku, a vedle nich měl čestné místo malý Sněhuláček.
Ale ne všichni se radovali z blížících se zimních svátků, protože ať už si dům a stromek jak chceš ozdobit, hlavním atributem vždy byla a zůstává sníh, protože jaké jsou Vánoce bez sněhu a mrazu?
Večer, když všichni šli spát, malý Sněhuláček vylezl na okno a smutně koukal na ulici, tak moc chtěl vidět pravý sníh, a ještě víc, opravdové sněhuláky, které by byly slepeny z tohoto sněhu.
Dědečku Mraze!
Obrátil se Sněhuláček na Dědečka Mráze, který stál na svém místě.
Proč na ulici není sníh? Snad opravdový Dědeček Mráz nezapomněl, že Vánoce by měly být sněhové?
Já ti pomůžu!
Odpověděla na slova malého Sněhuláčka Hvězdička.
Daleko na Severu je místo, kde vždy leží sníh, tam žije opravdový Dědeček Mráz. Pomůžu ti se tam dostat, protože nejsem obyčejná hvězda, ale Vánoční, a mohu dělat zázraky. Zavři oči a řekni tiše: "Hvězdičko! Hvězdičko! Vezmi mě na místa! Kde vždy leží sníha!"
Sněhuláček zavřel oči, nestihli ani dořekl potřebná slova, když už zmizel z pokoje. A ráno, než se na ulici rozednilo, malý cestovatel se vrátil zpět a postavil se na své místo.
Vyprávěl Hvězdičce, Dědečku Mrazovi a Sněhurce o své pohádkové cestě:
Jak je tam krásně a je tam strašně moc sněhu!
Nadšeně řekl Sněhuláček.
A navíc jsem potkal opravdového Dědečka Mráze a stěžoval jsem si, že u nás na ulici stále není ani sníh, ani mráz. Na to se velmi podivil a slíbil, že v noci svátků určitě všechno napraví a lidé určitě budou mít sníh.
A když se úplně rozednilo, všichni viděli za oknem velké bílé sněhové vločky, které pomalu padaly na již zmrzlou zem.
