V jednom lese žil králíček. Byl velmi spěchavý: jakmile se probudil, hned běžel na procházku. Zuby si nerad čistil a ani se nerad myl. Zato často seděl na louce a zlobil se, že jeho přátelé nepřicházejí tak brzy.
Jednoho dne králíček zase čekal své kamarády a konečně spatřil ježka.
Ježku, proč jsi tak dlouho? – zeptal se.
Nerad spěchám, – odpověděl ježek, – musím se umýt, sníst snídani, vyčistit si zuby. A teprve potom jít na procházku.
Ach, to je tak nudné! – řekl králíček. – Nerad zbytečně trácím čas. Proč se mýt a čistit si zuby? Lépe je přijít na louku dříve.
To není správně, – namítl ježek, – takto mohou zuby onemocnět. Zeptej se kohokoliv!
V tu dobu se na louce již sešli jejich přátelé.
Veverko, čistíš si své zuby? – zeptal se králíček.
Samozřejmě! Potřebuji silné zuby, abych mohl kousat oříšky! – odpověděla veverka.
Jaké jste nudní, – řekl králíček, – pojďme raději hrát!
Běhali po louce, skákali přes potůčky, sbírali krásné květiny. A když přišel čas oběda, všichni přátelé se rozběhli domů.
Jak skvělé, že mám v kapse celou hrst bonbónů! – řekl králíček. – Nemusím jít domů na oběd, mohu si je sníst.
Jíš příliš mnoho sladkostí! Tvoje zuby určitě onemocní, – odpověděl mu ježek.
Nesmysl! Mám dobré, silné zuby. Podívej!
Králíček si strhl z větve jablko a kousl si kousek.
Ach! Moje zuby! Jak to bolí! – najednou vykřikl a rozplakal se.
Ježek soucitně povzdechl.
Já jsem tě varoval. Teď musíš jít k tetě Sově. Ona je doktorka. Pomůže ti.
Teta Sova rychle králíčkovi zuby vyléčila.
Musíš si pamatovat, že si zuby musíš čistit každý den, – řekla mu, – a také jíst méně sladkostí a vyplachovat si ústa. Jinak ti budou zuby pořád bolet. Mohou se na tebe také urazit a navždy ti utečou!
Od té doby se králíček staral o své zuby. A nikdy mu více nebolely.
