Bzzzz… bzzzz… ― ozývalo se na jahodové loučce. Rychle a vesele tam létala rodinka čmeláků: tatínek, maminka a malá čmeláčka Bzučka.
Teplé léto se chýlilo ke konci, blížila se podzim. Přišel čas, aby Bzučka šla do čmelí mateřské školky. Bzučka byla živá a společenská a s netrpělivostí na tento moment čekala.
Vždyť tam je to tak zajímavé a je tam tolik kamarádů! ― radostně říkala čmeláčka.
Konečně Bzučku přivedli do školky a pomalu si zvykala na nový denní režim.
Paní učitelky a chůva ji chválily, říkaly, že je velmi hodný a laskavý čmelák. A Bzučce se ve školce také líbilo.
Zpočátku chodila do školky do poledního slunce. Ale pak přišel čas zůstat v čmelí skupině až do sběru polední pylu a poté spát v malých čmelích norkách.
Naše Bzučka byla velmi rozrušená, začala nespokojené bzučet a plakat. Nerada spala v poledne, ale ve školce je takový řád!
Bzučka v poledne nespala! A když večer přiletěla maminka, aby ji odvezla domů, Bzučka neměla sílu doletět domů.
Maminko, jsem unavená a už nechci létat do školky!
Co se děje, co je s tebou, má malá živá Bzučko?
Nechci, a hotovo! ― říkala Bzučka, hlasitě dupala nožičkami a bzučela.
Takto to pokračovalo den za dnem. Ale jednoho dne si Bzučka všimla, že všichni čmeláčci z její školky se vracejí domů čilí a radostně létají nad pestrobarevným podzimním lesem.
Proč všichni večer tak vesele létají do svých hnízd? Jen mně je tak těžké mávat svými křídly, ― zeptala se Bzučka maminky.
A ty jsi dnes v poledne spala? ― zajímala se maminka.
Ne, ― odpověděla Bzučka.
A včera?
Taky ne! Jen ležím s otevřenýma očima a počítám sedmikrásky, které vidím z okna.
A tak každý den? ― podivila se maminka.
Ano, každý den.
Ale ostatní čmeláčci, kteří si odpočívají s tebou ve školce, počítají nejen sedmikrásky, ale také zvonečky, pampelišky a …
Maminka nestihla dokončit, protože Bzučka zvědavě bzučela.
Kde? V kterém okně vidět všechny ty květiny?
Aby ses viděla všechny ty květiny, nemusíš koukat z okna. Stačí jen zavřít oči a myslet na ně!
A to je všechno?
Ano, to je všechno, ― odpověděla maminka.
Už příštího rána se Bzučka velmi těšila, až uvidí všechny ty květy, o kterých jí maminka vyprávěla. Když v poledne čmeláčci šli spát, pevně zavřela oči… A viděla sedmikrásky, zvonečky, pampelišky, pryskyřníky a ….
Vždyť ve snu je všechno možné!
