V jednom malém městě žila rodina koťat. Přes den si hrála na dvoře a večer čítala.
Jednou, když si prohlížela knížky, viděla neobvyklý obrázek. Na něm bylo zobrazeno velké kulaté budovy se střechou táhnoucí se vzhůru a s nápisem "Cirkus".
Koťata si přečetla tuto knížku a prohlédla si všechny obrázky.
A pomyslela si:
Jak by bylo skvělé, kdyby k nám do města přijel i cirkus.
Dokud se tak nestalo, bavila se sama, představujíc si, že jsou klauni. Všichni diváci se obvykle smějí, když klauni padají. Tak i ona házela pod nohy banánovou slupku, po ní klouzala a se smíchem padala.
Dávala kartáč nebo mop pod dveře, a když se otevřely, všechno to spadlo a rozesmálo toho, kdo vstoupil do místnosti. Oblékala si tatínkův klobouk nebo maminčin baret, a protože byly čepice příliš velké, neustále jí padaly na oči a zakrývaly je, a všichni se smáli. Koťata dokonce řekla rodičům, že chtějí být cirkusáky.
A na to jim tatínek odpověděl:
Předtím, než se stanete cirkusáky, musíte podrobně prostudovat podstatu věci, podívat se na knížky, přečíst si učebnice o cirkusovém umění. A ještě se musíte učit a hodně, hodně trénovat.
Po tomto rozhovoru uplynulo ještě nějaký čas. A jednou, když se procházela s rodiči v parku, koťata uslyšela hudbu, která se ozývala někde za lesem. Všichni spolu šli za zvukem. A, ó zázrak!
Na území parku, na velké louce stál stan, podobný tomu, který viděla na obrázcích v knížce o cirkuse. A přímo před nimi visela barevná plakát, která vyprávěla o nadcházejícím cirkusovém představení.
Váu! To je přece cirkus!
Zakřičela koťata.
Húra! Cirkus přijel!
Mamičko, tatínku, chceme do cirkusu!
Počkejte.
Řekla maminka Kočka.
Nejdřív si musíme koupit lístky. A tady je pokladna! Podívejte se, jaká je tady dlouhá fronta. Buďte trpěliví.
Fronta se posunovala rychle. A brzy se kočičí rodinka přiblížila k vytouženému okénku.
Vezměte si lístky.
Řekla Sojka-pokladní.
Tam je uvedena řada a místo.
Kočičí rodina se vydala k barevnému stanu. Diváků uvnitř se shromáždilo velmi mnoho. Všichni, kteří chtěli vidět představení, si sedli na svá místa. Světla na tribunách zhasla, osvětlena byla pouze aréna, kterou se v cirkuse říká "aréna". Zazněla speciální cirkusová hudba, sál ztichl a představení začalo.
Jako první na arénu vyšel hlasatel — konferenciér. Pozdravil publikum a oznámil vystoupení prvního umělce. Byl to Slon.
Tančil na jasné podstavci. Bylo překvapivé, že tak obrovské zvíře může tak elegantně tančit, a navíc na tak malé ploše, jako je povrch podstavce.
Poté, co skončil tanec, Slon se uklonil, zvedl chobotnici a hrábl na ní, jako by hrál na trubku. Všichni diváci mu velmi hlasitě zatleskali.
Na místo elegantního Slona vyšel efektní Tygr — odvážné a nebojácné zvíře. A jeho číslo bylo velmi obtížné, odvážné a vážné. Tygr skákal přes ohnivý kruh, všem v sále se stalo strašně, ale Tygr se ničeho nebál. S důstojností splnil svůj kousek a za to dostal hlasité ovace.
A pak na arénu vyběhli zábavní klauni. Dělali kotrmelce, klopýtali, polévali se vodou, padali… a dělali to tak nešikovně a vtipně, že všechny tribuny s diváky se třásly smíchem.
Za klauny na arénu cirkusu vyšly dvě Lišky. Nádherně oblečené a krásné, elegantně kráčely po vysoko natažené tenké provázku, pomáhajíc si vějíři, aby si zachovaly rovnováhu. Pak se zvedly až pod samý kupol cirkusu na vzdušné hrazdě. A sál zůstal stát v úžasu a strachu.
Lišky se lehce a přirozeně houpaly na hrazdě, jako na houpačce. Jako by si nevšimly, že nejsou na dětském hřišti, ale vysoko nad zemí. Zvenčí se zdálo, že je to velmi jednoduché. Ale toto číslo není jen krásné, ale i nebezpečné. A aby tak mistrovně vystupovaly, musí hodně trénovat.
Vzdušné gymnastky Lišky se uklonil a všichni zatleskali, čímž vyjádřili svůj obdiv k jejich číslu a talentu.
Potom vystupovaly koně, velbloudy, zebry a lamy. Jejich společné číslo ohromilo složitostí pohybů, tím, jak tančily, skákaly, chodily po aréně. Bylo to velmi krásné a elegantní.
Dalším na arénu cirkusu vyšel kouzelník. Ó, co všechno dělal! Dával do truhly jednotlivé kapesníky a vytahoval z ní ty, které byly spojeny silnými uzly. Nafukoval bílý balónek a místo něj se objevil bílý holub.
Sadil opičku do pytle a vytahoval z něj banány. Kouzelník dával barevné stužky do kovové trubice a vytahoval z ní barevný smeták na čištění prachu. Sál byl v extázi. A dlouhými potlesky dlouho nechtěl pustit kouzelníka za kulisy, žádal pokračování.
Na místo talentovaného kouzelníka vyšli mořští obyvatelé. Mořský lev si hrál s míčem a za to dostal rybu na pochutnutí. A ještě tleskl plutvami, jako rukama, a také dostal угощение. Krokodýl cvakl zuby a bičoval ocasem, simulujíc hru na bicí hudební nástroje.
Koťata, jako očarovaná, sledovala představení.
Ale pak opět na arénu vyšel hlasatel, zavolal všechny umělce na poklonu a oznámil, že představení skončilo. Publikum tleskala stojíc. A po dlouhých a hlasitých potlescích začala odcházet, s lítostí opouštějíc útulný cirkusový stan.
Kočičí rodina se také vydala domů. Cestou diskutovali o tom, co viděli, vyjadřovali svůj obdiv a obdiv k dovednostem a schopnostem vystupujících umělců.
Koťata si posvačila a šla spát. A v tu dobu zvířátka-umělci také jedla svou večeři po odvedeném představení.
Koně a zebry žvýkaly chutnou mrkev a aromatické seno. Slon se lakomě kochal šťavnatými ovocem, Tygr čerstvým masem, mořští lvi polykal malou mořskou rybu a opičky si čistily jeden za druhým sladké banány. Dnes dobře pracovali a chuť jejich kolegů byla také výborná. Nasyceni, umělci také chtěli spát.
Tygr zařval a zavřel oči.
Pěkné sny, vážený Tygre!
Slon opět zatroubil chobotnicí, jako na trubku, a připravil se jít spát.
Spokojné noci, pane Slone!
Tulák dělá poslední kousky, trénuje se ve svém domečku, ale síly ho opouštěly a začal usínat.
Sladké sny, Tuláku!
Lišky zívají, třou si tlapkami oči a také si lehají spát.
Pěkné sny, Lišky!
Nu, tady. Teď všichni spí, zvířata i koťata. Všichni měli náročný a radostný den, který se pomalu měnil v večer. Teď přišla noc. A zítra vyjde slunce, přijde ráno a bude nový den a nové zážitky.
Čtěte pohádky a k vám také určitě přijede cirkus s umělci, kteří vás neuvěřitelně potěší úžasnými čísly.
