Na malém ostrově nedaleko Austrálie, v džungli se vylíhla z vajec mláďata: každé ― ve svém hnízdě. Jedno se narodilo mamě dinosauřici, druhé ― mamě kachořici.
Když si mláďata trochu posílila, chtěla vědět, co zajímavého je kolem nich? Jednoho dne jejich mamy odešly hledat jídlo a mláďata se rozhodla se rozhlédnout.
Dinosauřík vylezl ze svého domečku. Zpočátku se bál chodit daleko, ale pak uslyšel zpěv ptáků, uklidnil se a statečně kráčel vpřed.
Všechno kolem ho radovalo, dokud si neuvědomil, že se ztratil. Dinosauříkovi se stalo strašně, chtěl plakat, ale pomyslel si: "Nesmím plakat, jsem přece tak velký. Co když mě někdo uvidí nebo uslyší ― bude si ze mě dělat legraci".
Sedl si vedle velkého kapradí a začal přemýšlet, co dál dělat.
Kachořátek si také užíval přírodu džungle, ale za chvíli si uvědomil, že cestu k hnízdě nenajde. Zastavil se pod vysokým kapradím a začal plakat.
Mami, mami, kde jsi? Chci domů!
Dinosauřík se ohlédl a viděl podivné stvoření. Rozhodl se k němu přiblížit.
Kdo jsi ty? Proč pláčeš? ― zeptal se.
Jsem Kachořátek. Nedávno jsem se vylíhl z vajíčka. Rozhodl jsem se jít na procházku a ztratil jsem se, ― vzlykal Kachořátek, ― a ty kdo budeš?
Jsem Dinosauřík. Já jsem se také nedávno vylíhl a také jsem se ztratil, ― odpověděl Dinosauřík. ― No proč tak hlasitě pláčeš? Tady není nikdo jiný než já. Musíš se uklidnit.
Jak bych neplakал! Ztratil jsem svůj domov a mámu! Jsem přece malý, všeho se bojím! ― a Kachořátek začal ještě hlasitěji pikat.
Pojď, vezmu tě na svém hřbetě. Jsem přece tak vysoký. Možná uvidíš svůj domov, ― rozhodl se Dinosauřík uklidnit zbabělce.
Kachořátek bez váhání vylezl po chvostu na hřbet Dinosauříka a pohodlně se usadil. Mláďata procházela džunglí dlouho. Obdivovala květiny, liány a zpěv ptáků. Najednou Kachořátek radostně pikal.
Domov, můj domov! Vidím ho, támhle, vpředu!
Dinosauřík zrychlil krok, ale sám si pomyslel: "Jak je škoda, že jeho domov se už našel. Bylo nám spolu hezky a vůbec jsme se nebáli".
Když se neposedové přiblížili, byli velmi překvapeni tím, co viděli: jejich mamy seděly vedle sebe!
Kam jste se podívali, neposedové? Kde vás mám hledat? Snad vás nesežrali krokodýli? ― naříkaly mamy.
Ne-ne! ― křičela mláďata. ― Nás krokodýli nesežrali. Jsme tady!
Mamy objaly své malé, trochu je pokáraly, ale byly velmi rády.
Kde jste byli?
Prostě jsme se procházeli, poznávali jsme džungli, ― řekl statečně Kachořátek, zcela zapomínaje na své strachy, ― ale příště tam sami nepůjdeme. Slibujeme!
Ukázalo se, že Dinosauřík a Kachořátek bydleli vedle sebe. Když přišel čas jít domů, Kachořátek řekl Dinosauříkovi: "Pojď, buďme si přátelé! Jsi velmi statečný! Jsi opravdový přítel!".
Dinosauříkovi bylo velmi příjemné slyšet taková slova a rozhodl se, že se už nikdy nebude bát a vždy bude pomáhat malým. Vždyť je přece statečný!
Po této procházce si mláďata velmi sblížila. Často si spolu hrála, ale už se neodcházela daleko, aby neznepokojila své mamy.
