Žili-byli na světě dědeček a babička. Žili skromně, luxus si nedopřávali. Dům měli malý, nábytek obyčejný. A jedinou radostí pro ně byla — televize, na kterou se babička dívala na seriály a dědeček na fotbal. A jednoho večera, když v televizi vysílali zprávy, uslyšel dědeček zajímavou historii. Ukázalo se, že ve městě, na trhu, se prodává kouzelná řepa, která vyrůstá velká-velká a když dozraje, splňuje přání.
Babičko, slyšela jsi, co v televizi vysílají?
Uslyšev zprávu, zvolal dědeček.
Ne, neslyšela jsem. A co tam?
Líně se ptala babička.
Ukázalo se, že ve městě na trhu se prodává kouzelná řepa, která vyrůstá obrovských rozměrů a může splňovat přání!
Nadšeně vyprávěl dědeček.
Musíme jít na trh, koupit semena a zasadit jich spoustu. Pak budeme moci vyslovit spoustu přání a všechna se splní.
Uf, to jsou zázraky! A opravdu se to stává?
Podivila se babička.
Máme 21. století, stará, mnoho věcí se stává!
Rychle odpověděl dědeček a začal se připravovat.
Ráno pojedeme do města a najdeme semena této řepy.
Přišlo ráno. Dědeček a babička si sedli do svého starého opelu, který se startoval na desátý pokus, a jeli pro kouzelnou řepu. Jeli dlouho, s přestávkami, a konečně dorazili. Zaparkovali svůj starý vůz nedaleko trhu a vydali se na pátrání.
Dobrý den, neporadili byste nám, kde se tady prodává kouzelná řepa?
Ptali se prodavačů u každého stánku.
Nikde nebylo semena, a jen jeden mladík se tichounce zeptal:
Potřebujete řepu?
Ano, ale potřebujeme semena kouzelné řepy, ne obyčejné.
Odpověděl dědeček.
Mám je, zbývá mi pět semen. Budete si je brát?
Samozřejmě!
Radovali se dědeček a babička.
Vloživ semena na nejbezpečnější místo, vydali se dědeček a babička domů. Na desátý pokus si startli svůj opel a po několika hodinách konečně dorazili.
Přišlo ráno následujícího dne. Dědeček a babička vstali brzy, vydali se na zahradu, vykopali záhony a zasadili pět semen.
Čas plynul, ale řepa vůbec nerostla.
Chodí dědeček a babička kolem a říkají si:
Podvedl nás prodavač na trhu!
A najednou, po mnoha dnech, se skrz zemi prodral lístek. A rostl tak rychle, že za necelý týden vyrůstala kouzelná řepa obrovská.
No co, babičko, asi ji máme vytáhnout?
Navrhl dědeček.
Ach, nevím, nespěcháme si? Možná ještě počkat?
Odpověděla babička.
Tak se rozhodli počkat.
Každý den ji dědeček zalévá a pod nosem si šeptá:
Roste, řepo, obrovská-předobrovská!
Uplynulo ještě několik dní a rozhodl se dědeček řepu z půdy vytáhnout. Přišli s babičkou na zahradu, táhnou, ale vůbec se jim to nedaří.
Uf, to jsou věci!
Povzdechl si unavený dědeček.
Jak ji máme vytáhnout?
Možná bychom si měli od někoho říci o pomoc?
Ptala se babička.
Nemůžeme, aby tu dlouho rostla. Já jsem si přála přání a ona ho musí splnit co nejdříve.
Dlouho přemýšleli dědeček s babičkou a rozhodli se zavolat si na pomoc souseda. Táhnou spolu, ale vytáhnout ji nemohou.
A co kdybych si zavolal svého syna?
Zeptal se soused.
Možná nám pomůže?
Přišel syn, posoudil situaci a říká:
Nic nám nevyjde. Musíme se obrátit na pomoc silnějších — lesních zvířat. Budou mít více síly, podívej se, a pomohou nám ji vytáhnout.
A protože syn souseda pracoval jako lesní správce, měl se zvířaty navázané styky. Vydal se do lesa pro pomoc a přivedl si s sebou medvěda. Táhnou všichni spolu, medvěd vpředu všech. Vrčí, mává tlapou, ale vytáhnout se to nedaří.
Pak navrhl medvěd zavolat si vlka — ten je v lese také považován za nejsilnějšího zvířete, podívej se, a vytáhnou to všichni spolu.
Přišel vlk, rozehnal všechny kolem svým vytím a říká:
Nepotřebuji vám pomáhat, jste slabochů. Teď vám ukážu, jak se má řepa vytahovat.
Zachytil si vrcholek ocasem, zavyl a jak táhl… Ale nevyšlo to, jen spadl na zem a udeřil si nos.
Já vím, kdo nám může pomoci!
Poté, co si odpočinul, si náhle vzpomněl vlk.
A co kdybychom si zavolali lišku, mou přítelkyni. Je chytrá, má fantazii a vynalézavost, možná nám pomůže. Vydal se vlk pro lišku, a cestou jí vyprávěl, že si s touto kouzelnou řepou nemohou poradit všichni dohromady.
Běží, běží vlk s liškou po cestě, a lička si myslí:
Nesmí se stát, aby babička s dědečkem dostali tu řepu! Já si ji musím ponechat a vyslovit si své přání!
Lička samozřejmě nikomu o svých myšlenkách neřekla a předstírala, že se velmi snaží řepu vytáhnout.
Přišla noc, babička s dědečkem nechali všechna zvířata u sebe na noc, aby zítra ráno začali s vytahováním kouzelné řepy. Uložili lišku na peřinu, aby měla měkčeji, vlk si lehl v chodbě na křeslo, svinutý do klubíčka, medvěd se rozvalil vedle něj na podlahu.
Všichni spali, a jen lička nespala. V její hlavě созрел úžasný plán. Vzala lička telefon, vytočila číslo služby záchranného sboru a zavolala záchranáře. Přijela celá skupina, a s takovým obrovským traktorem, že ten za jednu minutu řepu vykopali. Naložili řepu na přívěs a odvezli ji k lišce domů.
Ráno se babička s dědečkem probudili, vlka s medvědem vzbudili, vydali se na zahradu — a řepa tam není.
Takto lička babičku s dědečkem oklamala a kouzelnou řepu si vzala. Ale řepa se ukázala být ne kouzelná, ale zcela obyčejná. Nebo možná řepa splňuje přání jen dobrých a poctivých?
