Daleko, daleko za vysokými ponurými horami se nacházel jeden pohádkový les. Stromy v něm byly různých druhů: jehličnaté i listnaté. Z jehličnatých stromů rostly chundelaté borovice a vonné smrky, z listnatých pak mohutné duby, štíhlé břízy, tenké osiky, javory s vykrajovanými listy a chlupaté topoly.
Vedle vysokých štíhlých stromů rostly rozložité keře kaliny a maliny. V lese bylo mnoho hub: podběláky, hlívy, hříbky a pravé hřiby. Les byl velký a hustý, žila v něm rozmanitá zvířata: vlci, lišky, zajíci, ježci, jeleni, veverky a medvědi.
Žili spolu přátelsky a v souladu, pomáhali si navzájem, chránili se před lovci a neposlušnými dětmi. Jen Liška-sestřička si nikak nemohla zvyknout na mír a souhlas. Měla svárlivou a těžkou povahu, těžko se jí žilo s ostatními zvířaty.
Jednou se Lišce, jako už tolikrát předtím, začalo velmi nudit a rozhodla se posmívat Ježkovi. Začala ho škádlit a popichovat:
Podívejte se, podívejte, jaký je malý a neohrabaný, jaké má krátké tlapky, jaké malé oči, jaké ostré bodliny, k smíchu! Co od něj můžete čekat?
A tak si Liška vymyslela zábavu, aby Ježka urazila, a říká:
Hej ty, Ježku-bodlavé jehly! Pojďme soutěžit! Uspořádáme soutěž "Kdo rychleji naplní sud vodou". Jsem si jistá, že ti to nepůjde!
Ježek neměl kam uhnout, všechna zvířata se na něj dívala. Pod nátlakem drzé Lišky rychle souhlasil.
Určili den soutěže. Na mýtině, kde se rozhodli soutěž konat, se shromáždili všichni lesní obyvatelé. Aby viděli zajímavé klání, přiskákaly dokonce žáby ze sousedního rybníka, nemohly si nechat ujít tak veselou událost. Z vysokých hor sestoupil orel, aby spatřil vzácnou podívanou. Z malých nůrek vylezly čiperné lesní myšky, veverky vykouknuly z dutiny, dokonce i sám Medvěd vylezl ze své brlohu, aby se podíval na neobvyklé klání.
No, teď jsi v pasti, Bodlavče. Kde bys mi stačil? Jsem rychlá, odvážná, chytrá a lstivá. Moje vědro je mnohem větší než tvoje, nohy delší, tlapy čilejší, takže já naplním sud vodou rychleji než ty.
Myslí si zrzavá lišačka.
Ježek nic neodpověděl nucené soupeřce, jen mlčel a lehce zakýval hlavou. Trochu pofrkával a vyšel na startovní čáru, kterou Liška nakreslila před začátkem soutěže.
A začala lstivá Liška závodit s malým Ježkem v nošení vody do sudů. Ježek nespěchá, opatrně nese vědérko, pozorně přešlapuje krátkými tlapkami, všechnu vodu, až do poslední kapky, donese k sudu a znovu se vrací ke zdroji.
Liška spěchá a honí se, mává vědrem, vodu po cestě rozlévá, kolem sudu motá kruhy. Než doběhne k sudu, skoro nic ve vědru nezůstane, jen docela trochu vody na samém dně vylije a znovu začíná pobíhat.
Lesní zvířata prožívají s účastníky, aktivně je podporují. Veverky mávají ocásky, zajíci poklepávají tlapkami, medvěd občas zavrčí, ptáčci nepřestávají švitořit. Každý z nich pozorně sleduje soutěž a myslí si své.
Jak se ani nesnažila, jak ani nespěchala, nepodařilo se jí vyhrát klání. Klidný a neuspěchaný Ježek dokázal naplnit svůj sud až po okraj dříve než Liška.
Liška-sestřička se zlobí, hněvá se na Ježka, a ten jí rozvážně tichým hlasem říká:
Vidíš, Liško-zrzavá krásko, moc ses vychloubala, posmívala ses a škádlila, ale soutěž jsi nevyhrála. Já jsem nespěchal, všechno jsem dělal s rozumem a rozmyslem, sud jsem naplnil po okraj dříve než ty. Marně sis, Liško, myslela, že můžeš zvítězit lstí a podvodem.
Každou práci je třeba vždy dělat poctivě a svědomitě, pak práci uděláš správně a včas a svou pověst si nezkazíš.
