Daleko od jasných městských světel, hluku klaksonů a skřípění brzd projíždějících aut, zvonění tramvají a elektrických vlaků uhánějících po kolejích, daleko od věčně spěchajících, běžících, letících, jdoucích, plazících se obyvatel tohoto obrovského lesního masivu, se nacházelo něco úplně jiného — něco zcela opačného.
A to konkrétně: malá, odlehlá osada s jejími laskavými, klidnými, důvěřivými obyvateli. Tito lesní obyvatelé vzácně vycházeli za hranice svého bydliště, vše, co měli, jim plně vyhovovalo: lesní škola, tržiště na mýtině, jezero místo lázní, malý obchůdek na pasece, kde se často setkávali a probírali místní i nemístní zprávy.
Jednoho teplého jasného letního dne se mnoho zvířat a ptáků ráno vydalo do obchodu pro potraviny pro své rodiny a, podle starého zvyku, po nákupech si sedli na lavičky, aby si odpočinuli a popovídali si spolu.
Zaječice sdílela recept na zapékanou kapustu se svou přítelkyní Kozou, Bobr vyprávěl Vydře nové trendy stavby obydlí ve vodním prostředí, Slonice dřímala na lavičce, zahřátá paprsky teplého a laskavého slunce…
Jako by najednou celou tuto idylu narušil hlasitý křik Vrány. Právě ona byla hlasatelem všech zpráv, které se děly za hranicemi tohoto malého lesíka.
No co? Sedíte, povídáte si, nudíte se! Dál než na svůj nos a tento les jste nic neviděli, lepší než tento obchod nic neznáte a nikde jinde jste nebyli?! A já jsem se nepoflakovala, letěla jsem do sousedního obrovského lesa a viděla jsem tam zázrak zázračný: krásy nepopsatelné, rozměrů ohromných, kapacity nebývalé supermarket. Zboží v něm nespočetné množství na každý vkus, velikost a vůni. Návštěvníků a kupujících tam také hodně, a zábava tam je… Ne místo, ale pohádka!
Zvířata a ptáci okouzleně hleděli na Vránu a naslouchali každému jejímu slovu. A každý z nich ve svých fantaziích duševně byl v tomto tajemném pohádkovém obchodě.
Po doslouchání Vrániny řeči do konce se obyvatelé lesa, okřídlení snem, rozhodli bezpodmínečně navštívit podivuhodné nákupně-zábavní centrum. A aby dlouho neodkládali zamýšlené, bylo rozhodnuto uskutečnit tento sen v následujícím víkendu.
A tak ten den nastal. Všichni zájemci se sešli na okraji lesa, aby společně urazili dlouhou cestu. Byli tam: Vlk, Liška, Zajíc, Medvěd, Ježek, Sova, Datel a mnoho dalších obyvatel malého lesního masivu.
Cesta byla dlouhá, ale cíl stanoven — překážek není, zvířata se vydala na cestu. Dlouho či krátce, a vzhledem, už se v dálce ukázal vytoužený objekt. Dav přidal do kroku a za chvíli všichni společně překročili práh obchodu, o kterém tolik a podrobně mluvila Vrána.
Ó, zázrak! Regály se prohýbaly pod pokrmy a lahůdkami, rozmanité vůně lechtaly nos, a barevné etikety tak lákaly, jakoby říkaly: „kup mě, kup
