Daleko či blízko, dávno či nedávno, v obrovském a nádherném Vesmíru, mezi stovkami tisíc zářících hvězd žila kdysi Zpívající Planeta. Ano, ano! Právě zpívající! Zpívala a zpívala: brzy ráno i pozdě v noci; někdy hlasitě, někdy tiše; někdy pomalu, někdy rychle; někdy radostně, někdy trochu smutně.
(Zní hudební úryvek: P.I. Čajkovský. Roční období. Leden. "U krbu")
Ale Hudba se neustále rodila z hlubin její neobyčejné zpívající Duše! A tuto Hudbu poslouchaly všechny Planety a Hvězdy – sousedky Zpívající Planety, a jejich Duše se naplňovaly kouzelnou Hudbou.
Aby tato Hudba mohla znít, Zpívající Planeta vydávala mnoho různých zvuků a ty, podivuhodně se splétajíce, splývaly jedna s druhou a rodila se Hudba…
(Zní hudební úryvek: Saint-Saëns "Karneval zvířat", "Akvárium".)
Zpívající Planeta věděla, že ne všechny planety umí zpívat, proto na vzdálené planety, kam se její Hudba nedostávala, posílala noty, z nichž se rodily zvuky.
Zvuky se objevovaly, když se noty buď hrály na hudebních nástrojích, nebo zpívaly hlasem. A již z množství různých zvuků se rodila Hudba.
Tak jednoho dne na velmi vzdálenou planetu "Zemi" přiletěla malá nota Lá. Planeta "Země" byla velmi velká, krásná a laskavá. Z Kosmu se jevila modře, a zblízka zelená a radostně barevná.
Lá-lá-lá! – zazpívala nota Lá, – Mám se tady velmi ráda!
Nota Lá věděla, že není sama na této laskavé planetě. Zpívající Planeta jí před odletem vyprávěla, že na planetu Zemi již v minulosti odletělo mnoho jejích bratrů a sester, not: Do, Re, Mi, Fa, Sol a Si. A že když nota Lá je najde, budou všichni dohromady znít a rodit nádhernou Hudbu pro lidi, kteří žijí na této úžasné planetě.
A tak nota Lá kráčela, zvonivě zpívajíc radostnou písničku. Čisté zvuky této písničky zněly, přelévaly se a hrály si, jako sluneční zajíčci v teplých paprscích jasného Slunce.
(Zní úryvek písně: "Když dlouho, dlouho, dlouho" z filmu "Červená Karkulka".)
Zároveň s písničkou nota Lá přemýšlela, jak si najde své bratry a sestry?
"Budu hledat Hudbu, rozhodla se nota Lá, a ona mě dovede k domu, kde žijí mí bratři a sestry!"
Šla, šla, a tu se na lesní hraně objevil malý dřevěný domek s červenou střechou a velmi krásnou vonící zahrádkou pod okny. Z oken domku byla slyšet tichá melodie. Nota Lá přistoupila blíž a nahlédla do okna.
Mladá žena s dlouhým světlým copem držela v náruči malého chlapce a tiše zpívala:
"Spi, spi, můj malý chlapče,
Spi, můj synáčku…"
Zní úryvek kolébavky…
Nota Lá poslouchala a koupala se ve zvucích kolébavky. Řeknu ti to v tajnosti: nebyla to prostá nota, ale trochu kouzelná, protože se narodila na kouzelné Zpívající Planetě.
Proto když nota Lá poslouchala nějakou Hudbu, mohla nejen slyšet a cítit, ale také vidět, jak Hudba působí na ty, kdo ji poslouchají.
Viděla, jak Hudba dotýká různých strun Duše toho, kdo ji poslouchá, a od toho se začínají dít úplně kouzelné věci: v této Duši začínají plavat, hrát si, rychle a pomalu se pohybovat různobarevné vlnky, které se rodí pomocí Hudby.
Zpívající Planeta nazývala tyto různobarevné vlnky dospělým a chytrým způsobem – "primární hmoty", ale notě Lá se líbilo je nazývat "vlnky", protože byla sama ještě tak malá!
Nota Lá věděla, že tyto "vlnky" velmi silně působí na Duši těch, kdo poslouchají Hudbu. Na různé lidi působí stejná Hudba různě, protože stejní lidé neexistují – lidé jsou staří i mladí, unavení i odpočatí, zdraví i nemocní, chytrí i méně chytrí, laskavý i méně laskavý.
A Hudba může jejich Duše naplnit radostí, ale také je může velmi zarmoutit. Pomocí Hudby lze vyvolat obrovskou něhu, ale také lze vyvolat obrovský hněv.
Lze přenést Duši člověka do velmi vzdáleného Kosmu, ale lze také zcela zničit budoucnost této Duše…
Právě proto některé zlé síly, které se dozvěděly, jak lze pomocí Hudby ovládat lidi, ji začaly používat pro své zlé účely.
Nota Lá, ačkoli byla ještě malá, již o těchto možnostech Hudby věděla a snažila se být vždy tam, kde zněla světlá, vysoká a čistá Hudba.
Proto když stála pod oknem a poslouchala kolébavku, viděla, jak dobrá melodie maminčiny písně způsobila, že v Duši chlapce se přelévaly modré, zelené, bílé "vlnky", které se navíc koupaly v nádherné stříbrné mlze!
A Duše chlapce se naplnila klidem, radostí, světlým teplem a ospalostí. Nota Lá cítila, že sama je připravena usnout, tak teplo a útulně se jí stalo na Duši, ale musela jít dál a hledat své bratry a sestry.
S lítostí zívla a odešla od domku.
(Zní úryvek písně: "O rudém květu" z animovaného filmu "Hedvábný štětec". Verš a hned zvuk vypnout, protože refrén bude použit později.)
Více či méně času uplynulo, když nota Lá spatřila malou budovu, na které bylo napsáno "Mateřská škola".
"Půjdu, podívám se tam, pomyslela si nota Lá, možná mi řeknou, kde mám hledat své bratry a sestry".
Vešla do budovy a téměř ihned uslyšela dětské hlasy, které zpívaly veselou písničku: "Lá-lá-lá-lá-lá-pam-pam-pam-pam-pam-pam…"
(Zní úryvek písně: "O rudém květu" z animovaného filmu "Hedvábný štětec", vokalizace po refrému.)
"To je přece písnička o mně!", pomyslela si nota Lá, "přistoupím si blíž".
Otevřela dveře a nahlédla do místnosti, kde zpívaly děti. Bylo vidět, že se jim píseň velmi líbila a s radostí ji zpívaly.
Nota Lá svým "kouzelným" zrakem viděla, jak se Duše dětí během zpěvu přelévají, zářily bílými, žlutými, růžovými, tyrkysovými "vlnkami"!
Duše noty Lá také zářila a radostně jiskřila.
"Asi je nebudu rušit, rozhodla se nota Lá, zeptám se na své bratry a sestry někde jinde".
Tiše zavřela dveře, vyšla z mateřské školy a pokračovala v cestě.
(Zní hudební úryvek bez slov: "Když dlouho, dlouho, dlouho" z filmu "Červená Karkulka".)
Více či méně času uplynulo, nota Lá kráčela, kráčela a unavila se. Právě si pomyslela, že by bylo dobré si odpočinout, když jemný vánek přinesl k jejímu nosu chutný pach jídla.
A ačkoli nota Lá nejedla koláče a řízky, ráda by si osvěžila čichem sladké koblihy s jablky a skořicí, ještě navíc posypané sněhobílým cukrovým prachem…
Přistoupila k otevřeným dveřím budovy s nápisem "Kavárna" a vešla dovnitř. Spolu s různými pachy různých "lahůdek" nota Lá uslyšela i zvuky Hudby.
Usedla na okraj židle a začala vdechovat vůni květinového čaje, sypavých křendelů s mákem, horkého čokolády a mnoha dalších věcí.
Ale k těmto vůním se přimíchávala velmi nepříjemná hořká vůně kouře z cigaret a štiplavá vůně vína. Nota Lá se rozhlédla: u stolků seděli lidé. Jedli, pili, mluvili, někteří z nich kouřili cigarety.
Hudba, kterou uslyšela nota Lá, se lišila od té, kterou slyšela pod oknem domku a v mateřské škole. Tato Hudba byla velmi hlasitá, ostrá a hlučná. Něco monotónně a silně v ní bušilo, stejná slova v nepochopitelném jazyce se téměř nezpívala, ale mluvila.
(Zní hudební úryvek: jakákoli moderní disharmonická hudba…)
Nota Lá se podívala svým kouzelným zrakem na Duše lidí sedících v kavárně a viděla, že "vlnky" v jejich Duších byly nějaké špinavé tmavé barvy.
Vřely a nutily lidi, aby se podráždili, zlobili, nadávali. Aby se od těchto pocitů a emocí nějak odvedli, lidé se chytali cigarety nebo láhve s vínem, ale od toho se jim stávalo ještě hůř.
Protože kouř z tabáku a alkohol oslabovaly jejich kouzelnou, neviditelnou běžným zrakem ochranu, kterou má každý – každý, a Duši začínaly "kousat" různé nepříjemné bytosti, které speciálně čekaly, až člověk vypije vína a ochrana jeho Duše se stane tenkou-velmi tenkou, a místy dokonce s díry.
A pak už si pochutnávají, "kousajíce" jeho Duši, zapíjejíce se emocemi a pocity člověka. Protože tyto bytosti žijí jen díky ne příliš dobrým emocím a pocitům lidí.
Běžnýma očima lidé nevidí tyto bytosti, ale když se podívat trochu kouzelně, jako nota Lá, pak se tyto bytosti stanou viditelnými.
Nota Lá se podívala na takový obrázek a pochopila, že zde jí nikdo neřekne o jejích bratrech a sestrách. A také neměla ráda tyto protivné bytosti, které se motaly kolem lidí.
A takovou Hudbu, která zněla v kavárně, její Duše vůbec nezvládala. Dokonce se cítila ne příliš dobře a trochu ji nevolilo, když poslouchala, jak se zvuky tak nekrásně splétají a v Duších lidí vřou takové špinavé a tmavé "vlnky".
Nota Lá spěšně vyšla z kavárny, hluboko vdechla čerstvý vzduch, jakoby se osvobozovala od nepříjemných obrázků, a pokračovala v cestě. (Zní hudební úryvek: Čajkovský, "Dětské album", "Pochod dřevěných vojáčků")
Více či méně kráčela, ale její pozornost přitáhla jasná, mnoha světly hořící cedule a velké množství lidí stojících pod touto cedulí. "Noční klub" – bylo na ní napsáno. Z přivřených dveří byly slyšet zvuky Hudby.
"Ó! Tady určitě zjistím o svých bratrech a sestrách-notách! Tady je tolik lidí!", pomyslela si nota Lá.
"Když zde zní Hudba, znamená to, že zde již byli moji bratři a sestry, a možná někomu řekli, kam jdou.
Neviditelně se protáhla kolem vrátného, tak že ani neměl čas mrknout. Prostě mu v uchu něco zazpívalo: "Lá-lá-lá!" a on si myslel, že to byl lehký vánek.
Nota Lá radostně vletěla do sálu a byla prostě ohromena tím, co viděla: oblaka štiplavého dusícího kouře z cigaret zaplňovala velký tmavý sál od podlahy až ke stropu.
Tmu hustě prostřihávaly různobarevné laserové paprsky, které když zasáhly oči, na chvíli prostě oslepily. Obrovské množství opilých lidí se pohybovalo v rytmu Hudby.
Ale to, co se zde používalo jako Hudba, představovalo buď řinčení a skřípění železa, nebo křiky a výkřiky interpretů, nebo dlouhé a smutné vytí sólistů.
A vše to bylo doprovázeno buď pomalým a hluchým, nebo zvonivým a rychlým, omračujícím rytmem, rytmem, rytmem…
(Zní hudební úryvek: jakýkoli z žánru "techno".)
Bytosti, které nota Lá dříve viděla v kavárně, zde v klubu v obrovských množstvích pokrývaly lidi. Ale nejstrašnější, co viděla nota Lá svým kouzelným zrakem, bylo to, že téměř všichni lidé byli jakoby neživí. Chodili, pili, mluvili, dokonce tancovali, ale ty tmavé a špinavé "vlnky", které rodila taková nízká Hudba v jejich Duši, dělaly svou špinavou práci.
A nota Lá si také všimla, že kromě těch bytostí, které se živí pocity a emocemi, k lidem vedly nějaké "nitky", a když se tyto "nitky" začaly pohybovat, lidé se chovali ne tak, jak chtěli, ale jak je "nitky" nutily.
Nota Lá se rozhodla podívat se, kam tyto "nitky" vedou. Sledovala a sledovala svým kouzelným zrakem tyto "nitky" a byla překvapena, když viděla nějaké strašné monstra, ke kterému se tyto "nitky" sbíhaly.
Nota Lá nebyla ze strachlivých not a pokračovala v pozorování tohoto strašidla. Tím spíše, že to monstra nemělo čas věnovat se jí a vůbec si malé noty Lá nevšímalo.
Po těchto "nitkách" od lidí k tomuto monstru stékala jejich životní síla, a od něj k lidem šly různé příkazy a rozkazy, které "nitky" donesly lidem.
Někteří z nich byli těmito "nitkami" lehce "přivázáni", ale někteří byli opleteni v několika vrstvách. "Nitky" se trhaly a trhaly v rytmu omračujících zvuků, a lidé slábli a slábli, ztráceli svůj Rozum a Vůli a stávali se živými roboty, které plnily cizí příkazy.
"Co se tu děje?!", rozhořčeně si pomyslela nota Lá. "Musím co nejrychleji najít své bratry a sestry a co nejdříve naplnit tuto krásnou a laskavou planetu takovou Hudbou, aby se všichni lidé osvobodili od zlých kouzel a stali se radostní a svobodní, a všechna taková monstra a strašidla by už nemohla ovládat lidi, protože sami by nevydrželi světlou, čistou a vysokou Hudbu. Praskli by a rozletěli by se na mnoho kousků a nikdy by se už nemohli znovu spojit…"
Nota Lá prudce vyšla z nočního klubu a spěšně pokračovala dál.
(Zní hudební úryvek: Čajkovský, "Dětské album", "Baba Jaga".)
Po chvíli ji nohy samy vynášely k vysoké – velmi vysoké sněhobílé budově s majestátními sloupy.
Nota Lá rozhodně vešla dovnitř, sama nevěděla, jaká to byla budova, překročila prostorný krásný sál s obrovským zářícím křišťálovým lustrem pod stropem, prošla dlouhým světlým chodbou, otevřela vysoké dveře se zlatými klikami a byla prostě smetena a zavířena vířivcem zářících zvuků!
Zvuky byly bolestivě známé a rodné! Světlé a čisté, jako kapičky zářícího stříbrného vodopádu na pozadí obrovské, všemi barvami se přelévající, obrovské-velmi obrovské duhy!
Nota Lá poslouchala a nemohla se nasytit. Její Duše se naplňovala tak jasnými a čistými "vlnkami", které byly různé-velmi různé, všech barev duhy, se všemi odstíny modré, růžové, bílé, žluté, smaragdové barvy, se stříbrnými a zlatými "vířeními" a jasnými-velmi jasnými záblesky!
Notě Lá se zdálo, že vznáší se ve vzduchu spolu s těmito kouzelných zvuky a pochopila, že konečně našla všechny, které tak dlouho hledala.
(Zní hudební úryvek. Čajkovský, "Valčík květů" z baletu "Louskáček" …)
Budova, ke které přivedla naši notu Lá, se ukázala být hudebním divadlem a v ten večer se konala velký koncert, na kterém se hrála různá-velmi různá Hudba.
Nota Lá odvážně přistoupila k místu, kde seděla skupina lidí s různými hudebními nástroji. A před člověkem s malou hůlkou v ruce leželo mnoho notových listů, na kterých nota Lá viděla všechny své bratry a sestry.
Bylo jich mnoho – velmi mnoho a pomáhaly lidem s hudebními nástroji vytahovat z těchto nástrojů různé zvuky. A tyto zvuky, stoupající stále výše a výše, splétaly vzory takové nádherné krásy, že Hudba, vléváním se do Duší lidí sedících v sále, rodila v nich jasné světlo Lásky, Radosti, Tvořivosti a Svobody!
"Jak je to hezké, pomyslela si nota Lá, teď všichni dohromady, my rychle pomůžeme lidem zachránit tuto nádhernou planetu Zemi!"
(Zní hudební úryvek: Čajkovský, "Valčík květů" z baletu "Louskáček" déle a hlasitěji.)
