Jasného podzimního dne, kdy slunce hřálo, šel jeden chlapec do lesa na houby. Dlouho bloudil mezi stromy, hledal na mýtinách houby a nasbíral plný košík. Ale nevšiml si, že zašel daleko-daleko od lesní cesty.
Haló-ó-ó-ó-ó! Haló-ó-ó-ó-ó!
Chlapec volal ze všech sil, ale nikdo ho neslyšel.
Jen ozvěna mu odpovídala:
Ó-ó-ó-ó! Ó-ó-ó-ó!
Chlapec si sedl na pařez, hořce se rozplakal a pomyslel si, že neví, jak teď najde cestu domů, jak se dostane z neznámé části lesa. Najednou, jako by vyrostl ze země, se před ním objevil malý muž. Malého vzrůstu, v bílé košili, opásaný březovým pásem a se širokou slaměnou kloboukem, se zájmem pozoroval plačícího chlapce. Byl to pravý lesní skřítek, který chrání les, stará se o stromy a keře.
Neplač, chlapče. Já jsem lesní obyvatel, pomůžu ti a poradím, jak se dostat na cestu. Jen musíš splnit jednu mou podmínku.
Řekni, co mám dělat, jsem připraven!
Řekl chlapec.
Musíš udělat tři dobré skutky. Jakmile splníš mou podmínku, hned mě zavolej.
Odpověděl lesní skřítek.
Chlapec se podivil:
A to je všechno? Dobře! Jen nechoď daleko, hned se vrátím.
Než se chlapec stačil rozhlédnout, lesní skřítek zmizel, stejně náhle, jako se objevil. Vyskočil z místa a rychle se vydal po pěšině splnit podmínku nečekaného hosta.
Po cestě potkal kolouška, který se zamotal do větví hustého keře.
Pomoz mi, prosím, chlapče! Uvízl jsem pevně a nemůžu se sám dostat ven.
Nemám na tebe čas, spěchám. Musím co nejrychleji udělat dobrý skutek. Sbohem, koloušku!
Řekl chlapec.
Jde chlapec dál po pěšině, vidí – ptáče vypadlo z hnízda a žalostně pípá, a nad ním kroužejí jeho rodiče a nevědí, co dělat.
Pomoz nám, prosím, milý chlapče! Posaď ptáčátko zpátky do hnízda…
Nemůžu, spěchám dělat dobré skutky.
Nechtěl chlapec ptákům pomoci.
Kličkuje po lesní pěšině, chlapec potkal ježka, který cestou domů ztratil všechny houby a bobule.
Chlapče, pomoz mi nasbírat houby a bobule na bodliny. Šel jsem dlouho a unavil se, tak jsem nemohl udržet všechno nasbírané.
Poprosil ho.
Promiň, ježku, nemůžu ti pomoci, moc spěchám! Hledám dobré skutky, abych je udělal. Ty už se nějak postarej sám…
A šel dál, nechtěl ježkovi pomoci.
Po několika metrech chlapec uviděl lesního skřítka sedícího na starém pařezu. Strážce přírody se ho ptá:
Co to má být? Copak jsi nedokázal udělat ani jeden dobrý skutek? Nikomu se tvoje pomoc a důvtip nehodily?
A chlapec odpovídá:
Víš, skřítku, o co jde… Moc jsem spěchal splnit tvou podmínku, ale neustále mě někdo rušil, nikak se mi nedařilo udělat dobré skutky. Ukázalo se, že není tak snadné je najít. A kde? Kolem samý les a stromy.
Kde najít, ptáš se? A proč jsi nepomohl ptákům, nevytáhl kolouška z houští, nepomohl ježkovi nasbírat houby a bobule? Copak to není pomoc? Vždyť dobré skutky nejsou hrdinské činy, ale pomoc tomu, kdo ji opravdu potřebuje.
Chlapec zmlkl, chvíli přemýšlel, otočil se a běžel zpátky tím směrem, odkud přišel. Na pěšině našel ježka a pomohl mu napíchat nasbíranou úrodu na bodliny, posadil malé ptáče do hnízda ke radosti rozrušených rodičů, pomohl kolouškovi vymotat se z hustých keřů.
Poté se lesní obyvatel znovu objevil před chlapcem, předal mu košík s nasbíranými houbami a pomohl mu vyjít z lesní houštiny.
Chlapec se vrátil domů a nikomu nevyprávěl o tom, co se stalo, ale už nikdy nehledal dobré skutky, ale snažil se pomoci každému, kdo jeho pomoc potřeboval.
