V městě vysokém, velkém,
V metropoli vzdálené,
Na okraji lesa tam
Vyrostl dub v plné
krásě!
Jako v Lukomorji, dub zelený,
Zlatý řetěz na něm byl,
Ale liska si ho ukradla,
Ta, která s Baziliem žila.
Bazilio — ten učený kocour,
Který po řetězu kolem chodil,
A svými anekdotami
Vodníci až k slzám rozesmál.
Ta
jednou, když padla od smíchu,
Zlomila si úplně rybí ocas!
Lékaři si z toho udělali legraci,
Přišili jí nohy, které jí neseděly.
Nohy jí byly příliš malé:
O tři velikosti kratší.
Vypadalo to dokonce stylově,
Ačkoli trochu ne
lidsky.
Od té doby jí zvířata dala přezdívku:
Palečkou se jmenovala,
A v tomto milém prostředí
By žila sto let.
Ale ironií osudu
Se jí stalo, že se zamiluje, běda…
A její výběr padl tam,
Kde by si to nikdo neuměl představit!
Ze všech
zástupců silného pohlaví,
Potkala hrdinu samovůle!
Takového chuligan, že neviděl světlo.
Neznayka
se jmenoval, postavou — atlet.
A zvenčí byl krásný chlapec.
Palečku, mimochodem, velmi miloval!
Jejich vztah se však fakticky
vyvíjel velmi platonicky.
Ale tahle pohádka není o tom,
Ale o tom, jak letos v létě,
Přihodilo se hrdinům něco zázračného.
Nebudu se
předbíhat.
Povím vám o všem postupně.
Palečka má narozeniny,
A Neznayka připravuje dárek,
Vybral si pro ni
pár zahraničních aut.
Navíc hedvábí, smaragdy,
Spoustu krásného nádobí.
Ale tady byla potíž,
Když si vzpomněl, že chybí,
V jejich rodinném rozpočtu už dlouho.
A bohatý
dárek ženě
Mu není souzeno dát.
A tak se Neznayka rozhodl jít
A dárek v lese jí najít.
Ale pěšky se mu nechtělo chodit,
Rozhodl se jet
minibusem.
Ale peníze na lístek nemá:
Jen pár mincí v kapse.
Vyšel z minibusů
A potuloval se po prázdné stezce.
Neznayka šel do Třídevítého království,
Našel jedno místo
dobrodružství.
Potkává tu Neznayka kamarádku,
Která chodí v červené čepičce kolem:
Od domu — k babičce, od babičky —
domů.
A pořád si nese koláčky.
A mimochodem, s vlkem už dlouho přátelí,
A Šedý jí věrně
služí s radostí.
Ale teď není řeč o tom,
Ale obecně o tom, jak s tímto duem
Neznayka se rozhodl svůj problém
probrat:
Nakonec, co koupit Paličce?
A pak najednou má Šedý skvělý nápad!
Vždyť on jednou u své staré babičky
Vyměnil koláčky za 40 rublů.
Navíc
babička mu dala truhlu,
O kterou si Červená čepička zlomila podpatek,
Když se ji snažila otevřít,
Najít v ní zámek
nebo tajné tlačítko.
Nic jim nakonec nevyšlo.
Od té doby tam leží, nemají na to čas.
A tuto truhlu dali Neznaykovi,
Postavili
ji spolu na louce
A myslí si: musíme to zkusit znovu,
Třeba to bude jednoduché.
Přece jen chceme vědět, co
bude uvnitř,
Paličce to třeba nebude vyhovovat.
Dlouho přemýšleli, jak ji otevřít.
Rozhodli se ji otevřít zaklínadlem:
«Eni-beni-reks, kvinter-finter-jeks!»
Tady
se otevřou dveře truhly,
A z ní kouká dva muži!
Neznayka a Červená čepička a Vlk — všichni v šoku!
Všichni si umyli tváře
v čerstvé rose.
Kouká jeden na druhého, na ty z truhly.
A ukázalo se, že jsou to dvojčata.
Jejich babička je zavřela
Před 200
lety a pak na to zapomněla.
Byli kdysi dřevorubci
A šli kolem babičky někam.
Ona si myslela, že jsou to nepřátelé,
Rychle si nasadila
své boty,
Vzala si pušku, na ně ji namířila,
A pak jim přikázala, aby se schovali do truhly.
Právě v tu dobu chtěla k ní vejít vnučka,
A tak se rozhodla: ať si tam
chvíli sedí,
Pak je s Červenou čepičkou vypustí.
Ale od té doby uplynulo mnoho let,
Truhlu už začali jíst bobři.
Tak se babička rozhodla ji dát Vlkovi —
Co by z ní mělo být…
Truhla se konečně otevřela,
Dvojice z truhly byla osvobozena!
Všichni už dávno zapomněli na dárek,
Paličce
všechno spěšně vyprávěli.
Jdou všichni lesem, vesele se smějí,
Vážky jim něco do ucha cvrčí.
A tu jim naproti jde nakřivo
Nějaký
divný kousek!
— Kdo jsi?
— Co tu potulováš?
— A proč bez čepice chodíš?
Kolobok na ně kouká a hýbe obočím.
Už dlouho sám v lese hledá lišku.
Stal se jakýsi odtažitý,
Pohled
takový vyprazdněný.
Ale když viděl kluky, jeho pohled se rozsvítil!
Pohled nebyl vůbec prostý:
Koukal na
vlčí ocas!
A už dlouho, navzdory lidským zvykům,
Kolobok už nebyl kladný hrdina.
Vhrhl se na vlčí ocas, ze všech sil
do něj kousl!
Všichni v okolí slyšeli, jak vlk řval.
A pak Kolobok bez rozmyslu, náhodně,
Hodil pohled na Červenou čepičku.
Červená čepička, nohy v rukou,
Letěla
lesem zuřivě.
Tady Neznayka, ohlédnuvši se, pochopí
Konečně, že přišel jeho konec.
Ale ne tak úplně… Chlapci
Z truhly — nejsou
tak ledajaký: Kolobokovi
Mu prostě pokazili tvář.
Kolobok zaostával za všemi a přestal být tvrdý.
Neznayka, samozřejmě, byl v šoku,
Od překvapení si sedl na pařez s muchomůrkou
A myslí si: "Musím, ať mě zabijí,
Poděkovat
těm chlapcům z truhly".
Neznayka splnil jejich tři přání,
Co už prosili, hádej si.
Ale pak se všichni tři rozhodli spolu:
"Paličce
stará truhla odnese.
Darujeme jí ji, řekneme, že je to šperkovnice!"
Takový byl ten skvělý výlet.
Neznayka sám by na to nepřišel,
Že kouzelný svět může být tak krutý.
Ale udělal si závěry, vzal se do rozumu.
Od té doby zapomněli,
Že je hlupák.
S Palečkou žili a měli štěstí,
Dvojčata k nim často na návštěvu jezdila.
Kouzelná truhla se hodila do hospodaření.
Tak přišlo k nim
rodinnné štěstí.
