V malé vesničce na okraji lesa žila kočka Murka. Šedivá, se zářivými proužky na bocích, s bílými tlapkami, jako by měla pantofle.
Murka měla pět koťat. Čtyři stejně šedivá a krásná jako ona, a pátý – černý jako uhlí, se zelenýma očima.
Paní Murky pojmenovala kotě Černoušek. Všechna jeho bratry si někdo vzal, ale Černoušek se nikomu nelíbil.
Jednou večer se kotě dlouho nemohlo uspal a začalo žalostně mňoukat:
Mňau, mami, mňau, jak budu žít? Jsem tak ošklivý a nikdo mě nepotřebuje. Jak jsem nešťastný…
Kočka utěšovala své miminko, jak mohla. Lízala mu srst a říkala:
Štěstí není v kráse, miláčku. Rostoucí být hodný, pracovitý, odvážný, dělej dobré věci. A pak štěstí a radost přijdou k tobě samy.
A jak mám pracovat, co mám dělat? Já přece nic neumím.
Murka laskavě, ale s vědomím věci odpověděla kotěti:
My, kočky, jsme v dedině potřebné, abychom chránili domy před myšmi. Pokud budeš dobře plnit tyto jednoduché povinnosti, vždy budeš všem potřebný.
Pak Černoušek velmi rozhodně a nezvykle sebevědomě pro své věky řekl:
Mňau, mami! Slibuju ti, mňau-slibuju, že se naučím chytat myši lépe než všechny ostatní kočky v naší dedině. Nebudeš se za mě nikdy stydět! Budu tvou hrdostí!
Murka, již usínající a mrká očima, tiše zamňoukala na odpověď:
Počkáme si a uvidíme. Spi, miláčku. Musíš si nabírat sil. Jsi ještě velmi malý.
Černoušek si s mámou večer povídal o mnoha věcech, ale svůj slib jí nikdy nezapomněl.
Uplynul skoro rok a Černoušek si ho nikdo nevzal. Během té doby vyrostl a posílil, naučil se chytat myši. Paní domu, teta Maša, se jí to velmi líbilo. Čím dál tím více mu nalévala do misky mléko a dávala mu něco chutného.
Černoušek si už zvykl, že není jako všichni ostatní, ale vztah lidí ho velmi trápil. Každý, kdo ho potkal, se ho snažil zahnat nebo co nejrychleji projít kolem něj. Někteří na něj dokonce plivali a něco si říkali.
Jednoho večera se Černoušek rozhodl projít si dedinou. Chlapci-šibalové ho viděli a začali ho pronásledovat. Černoušekovi nezbývalo nic jiného, než skočit do cizího dvora. Zahrabal se do sena v chlévě a zůstal ticho. Za chvíli se kocour osmělil a rozhodl se rozhlédnout. Vedle něj stála známá kráva Ryšavka, která se každý večer vracela z pastviny kolem domu tety Maši.
Ryšavka se dívala z okna a čekala na večerné dojení. Když si všimla, že Černoušek vylezl ze stohu, zamňoukala:
Múúú, neviděla jsem tě tu předtím. Odkud jsi takový vystrašený?
Černoušek pochopil, že ho tu nikdo neurazí a, osměliv se, vyprávěl důvod své nečekané návštěvy.
Múúú, ― zamňoukala Ryšavka, ― znám ty chlapce dlouho, strašlivě děsí všechny zvířata svým dupáním, ale nic zlého nedělají. A já jsem si myslela, že to zase myši z lesa přišly a šustí v sene. Otravily mě, ty darebáky! V noci mi nedají spát, všude se plazí, něco hledají. Všechno si přehlodaly, dokonce i metlu! Jejich majitelům přináší jen neštěstí!
Černoušek se otřásl od slámy a pyšně prohlásil:
A já, mimochodem, mňau, chytám myši lépe než všichni! Pokud chci, vyhanu je odtud za jednu noc!
Ryšavka se na Černoušeka podivila a dlouze zamňoukala:
Múúúú! Ty, kocouře, vidím, že jsi velký chvastoun! Ale pokud opravdu vyhaneš myši z našeho dvora, budeme si s tebou velkými přáteli. Za takový dobrý čin ti budu každý den dávat chutné teplé mléko. Pojď, naliju ti do misky, vyzkoušej si.
Ne, Ryšavko, musím nejdřív práci udělat, ― odpověděl Černoušek, ― a pak se od mléka neodmítnu. Mám rád teplé. Ale teď musím domů. Mámě se stýská. Blízko k večeru se určitě vrátím. Pozor, myši!
Černoušek přiběhl k mamě a začal vesele vyprávět o své cestě a o slibu, který dal Ryšavce. Máma mu vytkla, že se nemá chválit před skutkem, a dala mu radu:
Když budeš chytat myši, nemysli na mléko. A pokud budeš myslet na odměnu, myši ti neuniknou nikam, překvapí tě. Myši se musí nás koček bát. Pamatuj si to!
Setmělo se a Černoušek se vydal na lov. Celou noc tak zručně a rychle honit myši, že ráno už neměl sílu dojít domů. Kotě usnulo na sene vedle Ryšavky.
Ráno přišla paní do chlévku, aby podojila Ryšavku a vyhnala ji k stádu. Viděla spícího Černoušeka na sene a řekla:
Jaký to je hezký kocour! Slyšela jsem, jak jsi tu lovil. Brzy ráno a ani jedna myš se v rozích neškrábá. Teď ti naliju mléka, posilni se. Zasloužil jsi si! Výborně!
Černoušek se opatrně přiblížil k misce. Paní ho pohladila a podívala se mu do očí:
Chceš, zelenooký, zůstat u nás bydlet? Budeme si tě jen vážit!
Mrrrrr… Děkuji za угощение a pozvání. Půjdu domů k mamě, ale určitě k vám budu chodit. Ani jedna myš tu nebude!
…S pocitem obrovské radosti a štěstí Černoušek běžel domů.
Design ilustrací: Marčenko Margarita Sergejevna.
