Krásný a rychlý jako vítr Zajíc žil v obrovském hustém lese. Žil sám ve svém domečku a snil o tom, jak se setká se svou milovanou.
Každý den Zajíc vycházel ze svého obydlí hledat jídlo, a o víkendech se vydával na procházku na louku, kde se často scházeli další zajíci, aby si příjemně a zajímavě užili čas.
Na louce bylo velmi krásně. Všude tam rostly květiny, které voněly po celém lese, a zelená vysoká tráva chránila zajíce před horkou sluníčkem.
A tak jednoho dne se Zajíc vydal na очередní neděli na louku. Lehl si pod vysokou trávou, utrhne si několik kvítků, aby si užil jejich úžasné vůně.
Zajíc leží a sní o tom, jak se mu podaří setkat se s krásnou Zajíckou. A najednou, jako blesk z nebe, na něj něco měkkého a teplého padlo. Zajíc vyskočil a viděl, že na trávě leží Zajícka.
Ty vole, zešílela jsi? Nevidíš, že tady slušní zajíci odpočívají?
Opatrně se zeptal Zajíc.
Promiň, prosím. Tak jsem se dívala na ten kvítek, že jsem tě v té vysoké trávě neviděla.
Zajícka se spěšně omluvila.
Tak jo, nic se neděje. Vůbec nejsi těžká, jsem úplně v pořádku! Chceš se se mnou podívat na květiny na louce a pak si jít projít? Slunce tak moc pálí, bojím se, že mi mohou uši shoříti a pak by to velmi bolelo.
Nemám nic proti.
Zajícka se radovala. Zajíc se jí zřejmě líbil. A proč by ne, byl nejkrásnější v celém lese.
Zajícka a Zajíc se spolu procházeli po louce, obdivovali si kvítky, a pak se vydali na procházku po stezce ve stínu, aby si nespálili ušičky na slunečku. A tak se spolu procházeli každý den. Zajíc dával Zajícce kytice z mrkve, zelí, a pak se odvážil a přiznal, že se do ní zamiloval.
Ty jsi nejkrásnější Zajícka na světě! Miluji tě!
Radostně křičel Zajíc téměř na každém kroku.
Zajícka to ale Zajícovi nikdy neřekla. Bála se, že se to Zajícovi jen zdálo a že se do ní vůbec nezamiloval.
No, Zajíče, ty samozřejmě můžeš říkat cokoliv. Ale já si nejsem úplně jistá, že mě opravdu miluješ!
Zajíc se rozrušil a mlčel. Bylo mu tak líto, že si ani nevěděl, co odpovědět. Procházeli se tiše po louce, zastavovali se u každého krásného kvítku, a ani si nevšimli, jak se slunce dostalo přímo nad jejich hlavy. A když Zajíc provázela Zajícku domů, najednou si všiml, že její ušičky se stala bordó, jako třešeň.
Zajícko, co se ti stalo s ušima?
Vyděšeně se zeptal Zajíc.
Zajícka se chtěla dotknou svého ucha, ale bolelo ji to tak moc, že vykřikla.
Zajíc se dotkl čela Zajícky a jeho oči se staly kulaté jako mince.
Ty máš horečku! Musíš se okamžitě léčit a ušima si natřít nějaký krém.
Zajícce bylo tak bolestivě, že ani neslyšela, co Zajíc říkal. Oči se jí zatmavily a padla.
Když si Zajícka otevřela oči, začala si vzpomínat, co se s ní stalo. Teď ležela v měkké pohodlné postýlce a na malém stolku vedle ní stála kytice z mrkve.
Zajícka se pokusila dotknou si ušek a hned si všimla, že jí vůbec nebolí. Horečka už neměla a cítila se velmi dobře.
A pak uslyšela opatrné kroky, z dveří se objevila hlava Zajíce.
Zajícko, milá, konečně ses probrala!
Moje ušička už vůbec nebolí a horečka je pryč. Jak jsi se sem dostal a odkud je ten nádherný kytice z mrkve na mém stolku?
No jak odkud! Chtěl jsem, aby ses, když se probudíš, hned radovala a něco si dala k jídlu. Tak tě miluji a staráš se o tebe.
A Zajícka pochopila, že Zajíc ji opravdu velmi miluje. Protože jen ti, kdo jsou zamilovaní, jsou ochotni pomoci a zachránit v těžké chvíli! Zachránil ji, a teď budou žít dlouho a šťastně! A za několik týdnů se Zajícka a Zajíc vzali, a velmi brzy se jim narodila celá hromada malých chlupatých zajíčků!
