Žil byl žabáček snílek.
Tak moc chtěl po nebi létat!
Jen — co za kouzlo! —
Jak z nudy bažiny utéct?
Kolem se všichni hlasitě smějí:
„Celý den lov komáry.
Možná ti křídla darují,
a budeš k letu připraven!“
„Možná vyskočíš o něco výš,
jako lesní ptáček vzlétneš.
Budeš pak žít na střeše!“ —
Tak skrz smích říkala myška.
Jiný by se možná rozplakal
z křivdy a smutku občas,
navždy by přestal snít,
našel v bažině klid.
Maličký se ale nechtěl vzdát
a celým srdcem svůj sen pěstoval,
věrný mu chtěl zůstat,
jako zamilovaný do nebeské modři.
Blíží se nejlepší den,
kdy jsou dárky, jeho narozeniny.
Mohl by si vybrat lepší dar,
ale chce jen balónek — a nic víc.
Hosté se smáli, spěchali
a s úsměvem dávali balónky.
Všichni se shodli:
„Je to prostě podivín, jak to vezmeš!“
Ale náš žabáček vzlétl —
ráno uviděli zázrak.
Všechno bylo tak, jak si přál,
kouzelné ráno!
K snu se usmívá a letí,
bez strachu drží balónky.
Výška láká jako magnet.
Odvážlivec se vznáší jako pták.
Žil byl žabáček snílek.
Tak moc chtěl po nebi létat,
že nebe rozevřelo náruč
a mohl z bažiny utéct.
Od té doby byl ten slavný kluk
ve všech koutech země.
Napíše svou knížku,
že se všechny sny splní!
