V jednom vzdáleném městečku žil chlapec jménem Míša s velmi laskavým srdcem. Nežil samozřejmě sám, ale v létě se často nudil. Jeho maminka každý den jezdila do práce a vracela se až pozdě v noci, otec zase pořád někde cestoval služebně a kamarádi ze třídy se rozjeli k moři a na letoviska.
Proto Míša obvykle chodil na procházky. A jednoho takového dne procházel kolem hustého lesa a tam — pohleď — zazářilo světélko. Maminka chlapci říkala, aby do lesa nechodil, ale zvědavost byla silnější než jakýkoliv zákaz.
Ani na okamžik neváhal a Míša zamířil do lesa. Podivné světlo ho vyvedlo na mýtinu — a tam se děly věci! Motýl neuvěřitelné krásy, velký jako ruka nebo ještě větší, se zamotal do pavučiny. A neméně obrovský pavouk se k němu plazil.
Kdyby na Míšově místě byl někdo jiný, vyděsil by se, ale náš hrdina byl odvážný. Nebál se, sebral klacek a odehnal tu strašlivou příšeru. A motýl náhle zmizel. A nečekaně se na mýtině objevila krásná dívka v dlouhých šatech a s něžnými křídly.
Děkuji ti, můj zachránce.
Promluvila zvonivým hlasem.
Protože jsi mě našel a zachránil, daruji ti tři přání. Co si přeješ?
Míša si dokonce promnul oči rukou — krasavice nezmizela. A tehdy se široce usmál, zavřel oči a přál si:
Chci transformera. Z nové kolekce.
Večer budeš mít transformera. Co si ještě přeješ?
Tady se Míša zamyslel. Přání — to je taková věc, nelze je plýtvat na ledajaké nesmysly. V knihách psali, že kouzlo se v životě potká jen jednou.
Chci... Chci, aby maminka s tatínkem nemuseli tolik pracovat.
Pevně prohlásil chlapec. Na rtech víly se objevil jemný úsměv.
Výborná volba. A to poslední?
A co kdybys... Co kdybys mi vyprávěla všechno o kouzlech!
Neudržel se chlapec.
No, všechno ti nevyprávím, ale... Co chceš vědět? Ať to není přání.
Kdo jsi? Opravdová víla? A kde jsou ostatní? Proč jsem nikoho z vás nikdy neviděl?
V očích usměvavé dívky náhle probleskl smutek.
Ano, jsem víla. Je nás mnoho, ale žijeme ve svém světě, kam se nemůžete dostat. Jen já tu po světě létám. Kdysi mě prokletí postihlo. Potkala jsem mocného čaroděje a ten chtěl přání. Odmítla jsem mu pomoci a on mě za to uvěznil na Zemi. Musím plnit vaše přání...
Víla smutně sklopila hlavu. Míša to nevydržel, přiběhl k ní a pohladil ji po hlavě.
Neplač! Víš co? Ať je moje třetí přání: aby ses stala svobodnou!
Víla se rozesmála štěstím, srdečně poděkovala chlapci a rozplynula se přímo na lesní pěšině. A večer přišla maminka domů. Potěšila ho, že ji s tatínkem povýšili a teď budou častěji doma.
A přinesla mu transformera jako dárek, kam by se bez toho poděli.
