V neznámém nám městě žil chlapec Téma. Vyrůstal v běžné rodině s rodiči, dědečkem a babičkou. Téma se neliší od svých vrstevníků, rád si hrál, chodil na procházky, ale špatně usínal a večer si stěžoval. Proto si Víla snů musela dlouho počkat, než Téma usne, aby poslala malému chlapci kouzelný sen.
Mnoho dětí neví, že v každém městě žije Víla snů v útulném malém domečku. V domě je zvláštní pokoj, kde se nacházejí stříbrné zvoničky. Pro každého malého chlapce nebo dívku, který žije v městě, existuje svá zvláštní zvonika. Jakmile dítě pevně usne, zvonika začne hlasitě zvonit.
Když slyší melodii, Víla vytáhne z kulatého džbánu lesklou barevnou kouli a fouká na ni. Koule se vydá na cestu, letí vysoko nad domy k svému malému chlapci, aby mu přinesla kouzelný sen. Když koule přiletí k dětem, krásně spí, protože se ve snu hrají a baví se s přátelskými pohádkovými postavami, malí chlapci a dívky rychle rostou. A zatímco děti spí pevným spánkem, dospělí si odpočinou na další den.
Jednoho večera se něco pokazilo, Téma opět nechtěl usínat. Rodiče, unavení z celého dne, nemohli syna uložit do postele. Čítali pohádky, zpívali písničky, ale nic nepomohlo. Víla nespala celou noc, čekajíc na zvuk Témovy zvoničky, ale ta se tvrdošíjně mlčela.
Následující večer chlapec opět odmítl spát, a tak to pokračovalo několik týdnů: Víla čekala na signál zvoničky, rodiče nespali. Jednoho takového večera vyčerpaná Víla už nemohla bdít a usnula, aniž by poslala kouzelné sny těm dětem, které ležely v postýlkách. Nevidíce sladkých snů, malí chlapci a dívky nechtěli spát a nedávali starším odpočinout.
Maminky a tatínkové, kteří nespali v noci, nemohli pracovat a dělat věci, chyběly jim síly, usínali za chůze. Děti spaly během dne málo nebo tajně, aby je nikdo neviděl. Víla, unavená z tohoto zmatku a obav, pevně usla a pokračovala v spánku dnem i nocí. Dospělí byli tak unavení, že přestali chodit do obchodu, kupovat potraviny, připravovat chutné snídaně a výživné obědy. V domech skončilo mléko, chléb a oblíbené sladkosti dětí.
Unavený a hladový Téma se procházel po pokoji a rozhodl se sebrat rozházené hračky. Pomalu začal skládat kostky jednu na druhou a vznikla vysoká věž, která se držela na nejmenší nestabilní kostce. Věž se začala naklánět a kostky se sesypaly přímo na chlapce. Vykřikl. Když uslyšeli hluk, rodiče se vrhli do pokoje.
Máma a táta viděli šťastné oči svého syna, řekl rodičům:
Pochopil jsem, proč se v městě narušil pořádek! Jsem to já, ta malá kostka, která všechno zničila!
Rodiče ještě dlouho mluvili se synem o věcech, kterým rozumí, a o chování, kterému nerozumí a které se Témovi dozvědí v budoucnosti, až vyrůstá a stane se dospělým. Rozhovor se táhl do pozdních hodin. Chlapec popřál rodičům sladkých snů, lehl si do postele a snící o tom, jak vyrůstá, neznatelně pevně usnal.
V ten večer se Víla probudila od naléhavého zvuku Témovy zvoničky, kterou už dlouho neslyšela. Potěšila se a spěchala k tajnému džbánu, aby vytáhla kouli a poslala ji malému chlapci. Téma ve snu viděl sebe jako hvězdáře, mluvil se zářivými a tajemnými hvězdami a vzpomínal si, že byl kdysi malým dítětem, které nechtělo spát v útulné posteli.
V večerním městě bylo stále tiše, postupně se zhasínala světla v oknech, a z domečku Víly se ozývaly dlouho očekávané zvoničky a do různých koutů města létaly krásné a laskavé sny malým dětem.
